Přeshraniční spolupráce

Jsem soudním tlumočníkem od října 1998 a nikdy jsem kromě poděkování žádný komentář ke své práci nedostal. Teprve nedávno jsem přeci jen něco jako zpětnou vazbu získal.

Státní zakázku nemůžu odmítnout. Jet jednou tlumočit do sousedního kraje se může stát, když jim někdo vypadne. Jet podruhé, potřetí, po několikáté se stává časově i organizačně čím dál náročnější a v člověku roste odhodlání zeptat se, i když se jedná o soudkyni, která je v civilu jistě milá, ale nasazením památečního taláru se mění na ostrou předsedkyni s obdivuhodně rychlým a přesným úsudkem.

Když jednání skončilo, počkal jsem na vhodnou chvíli, použil správné oslovení a s nanejvýš uctivou zdvořilostí jsem se konečně odvážil zeptat, jestli nemají své místní tlumočníky, abych nemusel jezdit tak daleko. V další vteřině se mi navždy zaryla do paměti její odpověď: „To byste nesměl předvádět to, co předvádíte.“