úterý 26. května 2020

Šťastných deset

Berta, Rodrigo, Stella, Valérie, Karla, Pierre, Vasil, Chloe, Lászlo a intelektuál Horácius se tetelí blahem v tři týdny zajetém dlouho očekávaném koutku živé přírody, jehož nejvhodnějšímu umístění se už od prvopočátku interiér domu přizpůsobil. Takový vztah k přírodě domácí mají.

Pozorovatel z lenošky ani neví, kam oči nořit dřív. Nejraději by si ponořil hlavu celou, aby byl té pestrosti fascinujícího nano světa blíž a nechal se zdravit a vítat tím jejich uždibovačným klepetím způsobem.

Mohl by od nich odkoukat i ten jejich trik s krunýřem. Svléknou ho, když v něm nejsou šťastní.


neděle 10. května 2020

Kdo jsem?

Je jasné, že málo lidí si řekne v kovomatu o tůčko nebo si připíše na svůj cestovní seznam faldovky. Jazyk nás neustále překvapuje – slyšíme něco poprvé, a stejně to pochopíme, anebo z nového rozumíme možná tak jen prd a dva ořechy.

Vyjadřování také překvapivě spolehlivě ladí s geneticky podmíněnými osobnostními rysy. Například ostatní zajdou do města, ale oni zaběhnou. Kde se ostatní zastaví, oni jen přibrzdí. A když ostatní říkají, že se tam staví, oni se tam jen otočí.

Může se samozřejmě stát, že někdo má tryskomyšího jednoho z rodičů, ale znám i případ, kdy to někdo chytil z obou stran.

středa 22. dubna 2020

Tři učitelské

Legraci si někdy děláme z profesí, před kterými jindy zase smekáme.

Jarda se během civilní služby staral o tělesně postiženého žáka na základní škole. Jednou šel výjimečně suplovat do první třídy a začal: „Otevřete si slabikář na straně 52.“

„Proč jsi přestal učit v ZUŠ?“ ptal jsem se Honzy, jehož výuku klavíru si všichni velmi pochvalovali. Odpověděl: „To se nedalo, nic jsem neudělal, pořád se mi tam střídali žáci.“

Jako starostlivý páníček jsem prohlásil, že budu chodit ze školy domů, abych malou Mafii vyvenčil, aby nebyla celý den zavřená sama doma, a Wága se zeptal: „Myslíš, že by nevydržela do půl jedný?“

pondělí 20. dubna 2020

Každý den na Oskara

Na záporné role si ji neumím představit. Začínala v koutě. Roky se od srdce nezasmála, ale roztála, když jsem ji jako dosud neznámou objevil a nabídl jí životní roli. Vzpomínám si, jak mi tenkrát hned došlo, že by se hodila do stovek rolí, které jsem už měl v hlavě a se kterými bychom určitě dobyli svět. Když se jí zeptáte dnes, jestli si takhle po večerech uvědomí, jak její každodenní herecké výkony působí na lidi kolem, jak ten dechberoucí biják nebere konce, odpoví s ladným gestem ruky jedním slovem.

Vůůůbec.

čtvrtek 16. dubna 2020

Křeslo pro hosta

Jste aktuálně nejúspěšnější původce pandemické nákazy na světě. Jaké to je, Koronavire?

Saskio, rajcuje mě obracet lidem život vzhůru nohama, nechat je hrábnout si až na dno, vidět je bezradné a vyděšené. Nemohou se objímat ani vídat. V rouškách se nepoznávají.

Zvážil jste lidský faktor? Oni se nikdy nevzdávají.

Máte pravdu, jsou neuvěřitelně inovativní. Ženy šíjí roušky po stovkách, mladí koncertují seniorům pod oknem, lékaři zasahují v potápěčských maskách, učitelé si čistí zuby až v poledne, bankéři pracují z domu.

Dovolte osobní otázku, jak se vidíte do budoucna?

Pokud lidé změní své myšlení, jejich imunitní systém to odkouká a to já osobně do budoucna vidím jako obrovský existenční problém.

pátek 27. března 2020

Dobréééj!

Konečně jsem přišel na to málo, co pro seniorky v sousedství mohu ze své izolace udělat.

Když vstávám, abych žákům rozjel další den dálkového samostudia, ony už se unavené zastavují v kopci na cestě na nákupy ve státem stanovené době, pokud si ji nespletly se včerejší, oddechují do zvlhlých roušek a jejich oči letí vzhůru, jiné už opřené o oblíbený parapet sledují téměř nulový cvrkot ulice a přitom periferně vyhlížejí, až začne dnešní ranní rituál v té široké a vysoké prosklené stěně na terasu jejich nových sousedů.

Udělám to pro ně, protože ony jsou ty pravé rebelky. I dnes pomalinku rozhrnuji závěsy nekonečně dlouhých oken a zdravím je nahý.

sobota 29. února 2020

Rumba, baby!

Latinské držení,
hudba hýbe celým tělem,
příprava,
za první dvě lekce museli dohnat celý minulý ročník a kolébky byly dlouho předčasné,
on se sebevědomě pohupuje v obyčejných tanečních botách za tři šest, žádných hodobóžových,
ona se rozvlňuje v bocích, až se jako hvězdy na obloze objevují a schovávají její mateřská znaménka na břiše v síťovině jejích nádherných premiérových šatů,
on se dívá na ni,
ona se dívá na něj,
á
on od levé vede základním krokem do čtverce vpravo,
oťukávají se,
chce si ji prohlédnout,
on zvedá ruku a vyzývá ji k podtáčce,
ona se mu v ladné alemáně ochotně ukazuje v celé své kráse,
v už dokonalých kolébkách vpřed se se svým šarmem naplno přihoupá až k její vůni,
mohla by to být ta pravá,
kolébkami vzad zase ona vede svou zatím nejasnou odpověď,
mohl by to být ten pravý,
svítá mu naděje,
otáčkou vlevo ji bere na spontánní výlet jako malou ukázku toho, co jí nabízí,
on si ji pak překrokem vlevo až velmi na blízko k sobě natáčí a zadívá se jí přitom hluboko do čí,
ona klopí zrak a dělá drahoty,
nevzdává to,
se stejnou naléhavou otázkou v očích si ji natáčí k sobě ještě jednou překrokem vpravo,
opět klopí zrak,
tak nic,
základní krok a znovu.

čtvrtek 2. ledna 2020

Ty kluku!

Jedině z úst nejoptimističtějšího člověka, kterého znám, zní tahle jeho oblíbená vnoučata děsící básnička mile:

Ležel strom na cestě
a duch kráčel ke své nevěstě.
Byl večer tmavý, mlhavý
a duch se praštil do hlavy.


Děkujeme, dědo, Ty kluku jeden!

středa 1. ledna 2020

Rokabudič pravý

Jsem houževnatá,
divoce rostoucí rostlina,
objevená nedávno
osadníky z Nového světa.

Věř síle mé půdy
a píli mých včel,
vypij mě.

Ber si, co s láskou
mezi trny dávám,
vzpružím Tě!

PF 2020