středa 22. června 2022

Motorkář na stopce prudce nacouval do stojícího vozidla

Pokud čtenáře nezarazí titulek online bulíku a není pro něj podstatná pravda, že někdo poprvé v sezóně vyrazil po další fázi celozimní renovační zábavy a byl poškozen na plastech a na srdci v nezaviněné kolizi, která rutinou pojišťovny totálně odepsala stroj, který dostal v položce Stav před nehodou jedničku, používanou vytíženým likvidátorem maximálně dvakrát za rok, pak je to nejspíš sám čtenář, kdo před něčím couvá.

Přejme čtenářům soudný úsudek a motorkářům co nejméně infarktových situací. Kéž by z motocyklu vždy zbyla část, která se dá políbit.

neděle 5. června 2022

Degustace kávy, pardon, vína

Mnozí ostatní přišli už po osmnácté, my poprvé. Naštěstí se ale náš počáteční pocit účastníků nelegálního shromáždění mafiánského podsvětí v zatemněné místnosti nepotvrdil.

Nepoznali jsme ze slov s milým moravským přízvukem, na jaké úrovni od amatérů po chlapy ze sousední viniční trati zvolil svůj výklad Pan vinař. Netušili jsme, jak vinaři své révě rozumějí, jak pro ni oživují vysílenou půdu a trpělivě ji nechávají hluboce kořenit na vlnitých romantických svazích, aby vytvořili pomálu vína, které ocení pravnuci, až ho jednou pošlou na patro.

Kdyby ale své hrozny nevinifikovali kryomaceračně, tak bychom to určitě poznali.

čtvrtek 2. června 2022

Índavérúsámbéni

Dnešní zastavení může být pro někoho splněným snem, pro jiného obyčej a pro spoustu lidí překonání strachu z neznámého. Vítejte v indicko-nepálské restauraci.

Stoupáme po schodech, které někdo okobercoval už koncem osmdesátých let. Nezměnily se záchody ani počet umělých rostlin. Stěny ztmavly do odstínů tradičních koření. Přibyly pestré obrazy, východní dekorace a šnůry barevných vlajek pod stropem. Ve vzduchu jsou vůně dálek, odkud si přijeli pro naše uznání a obdiv. U nás je totiž možné jejich rozpálenou kuchyni spolehlivě uchladit pivem.

Nelitujme kuchaře, který stíhá v čase oběda svými chody zaplnit prázdná místa všech stolů, ani obsluhu povznesenou nad všechny skvrny na ubrusech. Litujme snad jen zpěvačku ze starého přehrávače, která svou vzletnou písní v nekonečné smyčce navozuje dojem, že tady čas neplyne.

Až sfoukneme svíčku a rozpálené nádoby zchladnou, prsty zežloutnou od kurkumy a nepřeberné uďobávání skončí, získáme malý vhled do obrovské kultury se stovkami dialektů prastarého jazyka, ale úspěch restaurace poznáme, až se mezi lidmi začne o ní povídat, až si Češi její název zjednoduší.