Základem jsou dvě úplně nové postavy, které autor namíchal s původními, ale tentokrát je posadil do jediného auta se šesti místy a dvěma pedály a připravil jim tolik překvapení, že by to vydalo na mnohem víc než jen sedm dnů tohoto příběhu. S každým gestem a s každým slovem poznávají italské emoce všedního dne. S každým chodem jim Giancarlo a spol. přinášejí malou ukázku gastroráje a servírují kousek sami sebe. S každým průjezdem dohněda opáleného domodra oblečeného mistra lyžování s houfem minišampionů si dávají záležet, jako by tam také vyrůstali, a neúnavně zvládají sjezdovky všech obtížností. I přes dětské lyžařské brýle uvidíte jejich údiv při sjíždění třítisícovky, při hledání vlastní cesty rozlehlými pláněmi i dovádivými klopenými lesními průseky, kde hůlky upuštěné z lanovky zůstávají napospas horské divočině a ani děti byste pro ně neposlali. U venkovních stolů si vychutnávají milované těstoviny na všechny způsoby a skleničky italských nápojů zvedají proti sluníčku a nevídaným panoramatům.
Osobně se mi líbil ten detail na vykulené kaštanové oči překvapeného kuchaře, když si ho zavolají ke stolu, aby se poklonili jeho umění, i jak se roztomile kroutí, když mají za suvenýry pustit euro svého kapesného. A rozhodně si jako já vychutnejte záběr na to, jak jim během těch azurových prosluněných dnů plných lyžování naskákají na nose pihy.
PS: První díl si můžete připomenout zde: Madonna mia!
