Tento díl si už v odborných kruzích získal přívlastek moralizující. Nechává totiž postavy konfrontovat s vlastními spoluobčany a posílá do děje autobus Čechů, a to skutečně výběr z hroznů. Jediný důvod prvotního šoku je samozřejmě možnost odvyprávět příběh končící smířením, ale nepředbíhejme.
Autor představuje nováčky jako nenasytné teplákové nevychovance, kteří ze špačkovské restaurace udělají uřvanou hospodu. Při pokusech o zvládnutí kruhového salátového baru vždy končí jako hejno ptáků na krmítku a při tradiční degustační večeři s živou hudbou střídá decentní pohyby tanečních kurzistů z předchozích dílů pestrá ženská polovina zájezdu v bačkorách. Ráno jako rolba projedou snídaňovou jídelnou, a když se drobky usadí a obsluha se nadechne, postavy získají zpět svůj klid i VIP místa a půlhodinový posun skibusu je nemůže mrzet méně.
Jiná dějová linie sleduje opět otce a syna, kteří, tentokrát jako zcela nezkušení, zdlouhavě laborují se snowboardovým vázáním, ale kouzlem nechtěného vítězí. Na úsvitu jednoho dne tedy vychází z lyžárny odhodlaný snowboardista, který si, otřesen po úvodních pádech, vyslouží uznání a zařadí se mezi účastníky lyžařského provozu.
Aby toho nebylo málo, i počasí je tentokrát velkou výzvou. Chtě nechtě postavy krátí den, když se z nich hustým sněžením stanou vodníci, ale dalšího rána je na svazích i stromech čeká načechraná sněhová nadílka jako z Krtečka a obvyklý slunný den. Celé hodiny lyžují a pak dovádějí v hotelovém bazénu, dokud autobus Čechů nezastíní jeho okna.
Morálních apelů na přemýšlení je až děsivě tolik, že se diváci shodují na tom, že podobně jako náhlé a úlevné procitnutí ze zlého snu funguje ve filmu režisérsky mistrně ztvárněný rozlučkový stisk ruky Giancarlovi a Angele jako symbol pevného příslibu, že i přes všechny anomálie je tady pro jejich stálé vážené hosty stále svět v pořádku.
PS: Předchozí díly si můžete připomenout zde:
Madonna mia!,
Madonna mia! 2 a
Madonna mia! 3.
