neděle 17. října 2021

Pozvánka na koncert 2021

Dechový orchestr města Ústí nad Orlicí pod vedením dirigenta Jiřího Tomáška Vás srdečně zve na svůj již třináctý výroční koncert, který je tentokrát mimo jiné i poctou tvorbě ústeckého rodáka Františka Uhlíře, jehož stovku jsme měli v plánu oslavit už vloni. Pestrým programem se skladbami orchestrálními i zpívanými provází Ludmila Hrodková.

Pokud tuto pozvánku předáte alespoň pěti lidem, očekávejte od poloviny listopadu namísto zázračného zbohatnutí příval štěstí, duševní pohody a intenzivního těšení, který vyvrcholí ve středu 24. listopadu 2021 v 19 hodin, kdy se všichni společně sejdeme v Roškotově divadle v Ústí nad Orlicí. Vstupenky se budou prodávat přímo v divadle před koncertem, cena 80 Kč. Těšíme se na Vás!

úterý 14. září 2021

Železná lady

Někdy je úporná, svéhlavá a dělá z faldíčku plis.

Ale na rozdíl od proslulé britské premiérky, která zesnula v roce 2013 v 87 letech, tahle dáma nosí ještě sukni na gumu a železná má jen rovnátka.

sobota 11. září 2021

Jedním slovem exotika

Prošel kolem nás malý kulatý naplešlý muž s nepřehlédnutelnými řetězy na krku ze žlutého zlata, v kostkované košili s krátkým rukávem, v teplákách se dvěma pruhy a v sandálech s ponožkami, který předtím vystoupil z podomácku na cihlovo přestříkaného mercedesu. Přijela pouť.

Inženýr před jeho atrakcemi zavírá místy i obě oči. Laik ale vidí naleštěné stroje, až mu je líto, že přes den se moc nezahřejí, že ani kapka oleje z motorů neukápne, a muži z celého srdce přeje, aby mu o víkendu vyšlo počasí, aby se mu plnily kasy, aby si vydělal na chybějící zuby.

Večer odkudsi vylézají dlouho nebo nikdy nevídané postavy přepestrého panoptika pouťové zábavy. Gravitace kultovní hospody U Malinů je obrovská. Její neopakovatelnou atmosféru znají generace pivařů i pivařek. Původní plechové tabulky s ručními nápisy se boří do kůry památných lip. Na betonovém parketu tančí na dýdžejovy devadesátky ti, co se v nich zapomněli, a ti, kteří ten fílink chtějí s batoletem na krku předat dál. Jejich oblečení je původní, nikdy ho neodnesou do bílého kontejneru. Hodně se tu pije, kouří a pořád něco řeší. Sedí se u přeplněných stolů, kdo se zvedne, balancuje.

Ani bych se nedivil, kdyby tam nějací snoubenci chtěli seznámit své rodiče a ještě jim oznámit své datum.

neděle 22. srpna 2021

Alfakosák

Co si asi o sobě myslí ostřílený kosák, který ze špičičky dvanáctimetrové cypřiše přehlíží celý svůj rajón? O čem asi zpívá každý den ve stejný čas s hlasitostí a naléhavostí kostelních zvonů? Co asi sděluje tvor vymykající se učebnicovým popisům, který je schopen v naší nepřítomnosti dočista ozobat bohatou úrodu našich prvních borůvek s chutí hladového T-Rexe, i když je na stráži havran Sean, plašič pták plastový?

čtvrtek 5. srpna 2021

Novij svit

My i náši druzi přišli na pobyt v Lipku. Super pokoje, kuchyň, rýbnik. Oni nenakydáli křáky, aby odstřelili se od sousedů, ale my cítili duše zeleně všude. Děti hrály moc venku. Večerom my kocháli, krásna příroda, vélka terása. My moc děkujéme pánu Vinsencovi za všechno, oni nemusí nic předělávat.

Osip a Adelina Smrkovski, Ukrajina

středa 21. července 2021

O šlaše

Nejen z terasy pronajatého domu vypadá výhled na pastviny jako fotografie ze safari. I dobytek si jako my očividně užívá pestrosti a bujnosti přírody Českého Švýcarska s prázdninovou pohodou, která svým hlučným tichem určitě přesahuje hranice ročních období. Není divu, že člověk se zde zmohl jen na vyšlapání úzkých pěšinek mezi ohradami z kůlů a prken nebo na traktorem hluboce vyježděné obslužné cesty nebo na vydroleným asfaltem pokryté silničky vedoucí k domům osadníků, kteří zde po generace drží krok s přírodou. Nic z toho ale není trasa vhodná pro čtyřkolový elektrický invalidní vozík v tom nejčínštějším možném provedení, na kterém jsem se stal cestovatelem během svého krátkodobého bezšlaší.

Ale i tak lze zažít mnohá dobrodružství. Třeba vyzkoušet místní vozíčkářskou trasu Klubu českých turistů pravděpodobně nikdy nejetou opravdovým vozíčkářem. Nebo jako neúmyslně špatně parkující lufťák být svědkem přepnutí městského strážníka do režimu Pomáhat po ukázání nohy v ortéze. Nebo zůstat kvůli nevídanému stoupání a alarmujícímu zápachu elektromotoru nemilosrdně odstaven těsně pod vrcholem výletu. Nebo se nečekaně stát součástí mezinárodního ženského etapového cyklistického závodu, kdy plná hospoda vzhlédne od piva na trať na vozítko, které s berlemi připevněnými nasvislo za sedadlem vypadá jako autíčko utržené z autodromu.

Na začátku bylo přetržení pravé Achillovy šlachy při Úterním fočusu. Jen silou své silné víry, že se určitě zase nic nestalo, jsem ve škole odkulhal první maturitní den a těšil se na druhý, až vyzkouším své roky piplané maturantky, ale když jsem si navečer pobolívající místo mazal fučavkou, nahmatal jsem hluboké nic, a tak jsme jeli. Pro ambulantního chirurga to byla rutinní ruptura, která se musí řešit jedině operativní suturou a v další vteřině mi už obrovský chlap holil a sádroval nohu, zatímco mi už šlo hlavou, proč mě tenhle šokující pád z oblaků vrátil na zem. Milion rozdělaných úkolů a plánovaných radostí se v nemocnici scuklo na krocení bažanta.

Normálně zelenám už v jakékoliv čekárně a hned se mi tam všechny příznaky jako zázrakem rozplývají. U odběrů si sedám jen v případě, že není možné si lehnout. Tentokrát jsem byl v klidu a smířený. Až zpětně mě samotného překvapilo, že jsem zůstal pozitivní i při dvoudenním čekání na skulinku v operačním programu, liboval jsem si hladovění a po operaci jsem hned dokázal komunikovat s lékaři o tom, co bude dál. Nebýt toho, byla by noha postaru zakonzervována v sádře na nehybné dva měsíce a neměl bych už týden po operaci polohovací ortézu, kterou jsem si nastavil sám, protože na kontrole na mě bohužel vyšla jen opisovatelka lékařských zpráv.

Na operačním sále jsem samozřejmě kontrolovaně omdlel, ale až v poslední vteřině podání spinální anestezie, takže to stihli. Ještě než nohy úplně odešly, už mi lýtko natírali oranžovou dezinfekcí. Celou půlhodinu operační doby jsem pak klábosil s mladičkým anesteziologem navzdory vzdálenému řinkotu chirurgických instrumentů. Nezáleželo mi na tom, u koho šiju, důvěřoval jsem lékařům a odevzdal se.

Na nohu jsem se nezlobil. Vyříkali jsme si to spolu v klidu sami hned při příjmu po příjezdu mé kolečkové postele do prázdného nemocničního pokoje, kde jsem v izolaci čekal na výsledek covid testu. Ani nebyl důvod se zlobit, protože wikipedické heslo říká, že nejrizikovější skupinou jsou rekreační sportovci mezi třiceti a padesáti lety věku a že šlacha nemá žádná nervová zakončení, a proto předem ani nic signalizovat nemůže. Věřil jsem nepochopitelně dokonalému lidskému tělu, že situaci zvládne.

Skoro to jediné, na co se dalo kolem dokola nemocničního pokoje dívat, když člověk nemůže po operaci ani číst, byla A4 plná piktogramů s nadpisem Jak se vyhnout pádu? a spoluležící Bohouš, jehož velké tělo bylo z pro mě neznámého důvodu kvůli dvěma dírkám pro operaci břišní kýly oholeno a nadlouho nesmazatelně oranžově natřeno od kolen až po prsa. Když už pak číst šlo, pokračoval jsem v četbě knihy o léčbě informací, kterou mi někdo tematicky a tajně sbalil do nemocničního zavazadla. Četl jsem o souvislosti způsobu života a zdraví, o tom, že medicína je jen jedna a že má sama se sebou co dělat a že lidé se musí pídit a uzdravovat se sami. Přestože velmi rád vyslovuji sestřičko, tak v nemocnici stačilo.

Doma jsem nebojácně vyrazil do ulic na mechanickém vozíku. Mým jediným a největším trikem bylo udržet rovný směr. S každým metrem jsem si v hlavě sumíroval fiktivní úřední dopis o bezbariérovosti města. Přestože si jako zkušený muškař umím napoprvé nahodit na ortézu nohavici čehokoliv a za chůzi o berlích se specializací na pohyb po schodech jsem už v nemocnici dostal jedničku, tak jsem už u většiny běžných činností zjistil, že s jedinou nohou a s rukama na berlích to prostě nevychází. Proto jsem velmi vděčný, že mám statnou ošetřovatelku a dvě asistenční děti.

čtvrtek 24. června 2021

Silný ročník

Je přirozené, že když se silné ročníky rozrodí, všechny školky se zaplní, zápis do prvních tříd připomíná přijímačky a v hudebce je to jako v úle.

Nikdo ale netušil, jaký to udělá kolem jejich čtyřicítky problém v zahradnictvích.