středa 8. července 2020

Zadečák začíná

Bylo nádherné ráno. Jasné sluneční paprsky procházely lesem až do Ledříčkovy jeskyně ve skále za vysokou jedlí, kam jako zázrakem doléhaly zvuky všeho, co se kde v okolí šustlo, ale on už tam nebyl. Místní podivín už se tou dobou procházel dobře známým lesem a možná byl na lovu nebo se jen kochal zurčící řekou, ale nebojte se, někdo s tak roztomilým jménem nemůže nikomu hodnému ublížit. Měl ale zvláštní čich na všemožné zlo a zlí se před ním museli mít na velkém pozoru.

Nebyl v lese sám. Byl tu ještě zbloudilý loudavý cyklista, se kterým nikdo nikam nechtěl jezdit, protože strašně, no víte co, prděl. Cestou se mu porouchalo jeho milované červené kolo, a tak si to namířil necestou přes les a zabloudil. Ledříček ho nejdřív nepozorovaně pozoroval a pak se za ním pustil, aby ho zachránil a pomohl mu z lesa ven. Cyklistův náhlý tichý prd ho ale v mžiku znehybnil a vtom mu došlo, že všechny ty zbraně, které ho za pasem tíží, by se daly jednou provždy nahradit vy víte čím. 

Stačil jen krátký vzájemný pohled do tváře a oba věděli, že našli jeden druhého. Ledříček našel parťáka, se kterým si může vyprávět. Začal mu říkat Zadečák a cyklista byl šťastný, protože našel někoho, kdo konečně ocení jeho výjimečné kvality. V Ledříčkově jeskyni si našel místo s velkým průduchem, který mu v noci ukazoval hvězdy a hlavně průběžně odváděl Zadečákovy vy víte co. 

Vzniklo pevné přátelství. V kraji byla spousta problémů a ti dva je chtěli po svém jeden po druhém řešit. Někdo by řekl zločinec a smraďoch, ale ti dva začali být pro své okolí velmi prospěšní, ale o tom, milé děti, až někdy příště.

neděle 28. června 2020

Zástupec ředitela

Děti neztratily svou tvořivost. Tisíci zvuky a pláči umí hned po narození všechno sdělit. Když se z nemluvně stane mluvně, hned tvoří roztomilá vlastní slova, která si rodiče zapisují a kterým jen oni rozumí. Když pak vyrostou a naučí se mluvit pořádně, ani oni jim nerozumí.

Znovuobjevte dítě v sobě, vědomě se vraťte na začátek a zkuste všechny cesty tvořivosti. Nastavte si mikrofon, slyšte se a pak vystříhejte všechna svá výplňová slova ze všech jazyků, které ovládáte. Vaše věty zase dostanou prostor pro novotvary, které budete jako mince razit a posílat do oběhu. Sami se jim můžete zasmát, jako se smějete vlastním vtipům.

Možná dospělým umělcům zbyl cit zobrazit neviditelné, jazykovědcům závislost mazlit si slova a skladatelům lehkost navést zvuky do osnov, ale i ostatní dospělí mluví mezi sebou zvláštní řečí a užívají slov, kterým nikdo nerozumí, zejména ti blázniví nebo zamilovaní nebo obojí.

neděle 21. června 2020

Alenky

Vidím školu, do které nebude nikdo chodit. Nebude nikdo, kdo by zaklepal na kabinet, a nikdo, kdo by mu otevřel. Ze dne na den se třídy vyprázdní. Všechno bude jinak. Žáci a učitelé začnou nevycházet z úžasu.

Vláda bude chrlit nouzová nařízení jedno za druhým a škola udělá mnohá zásadní rozhodnutí. Učitelé začnou pracovat distančně. Budou zakládat online učebny. Budou tápat. Neustále se budou učit ovládat nové a nové nástroje a hledat nejvhodnější způsoby vyučování. Začnou si osvojovat netušené schopnosti a dovednosti. Budou opravovat, komentovat, ukládat, stahovat a sdílet. Jejich e-mailové schránky budou přetékat, jejich úložiště bobtnat. Budou se prát s organizací, klasifikací a trávit hodiny a hodiny klikáním. Žáci a učitelé budou bojovat o svůj čas u počítače a ten jim bude dávat i brát se stejnou lhostejností. Rodiče se začnou o studium svých dětí zajímat. Všem se bude po škole stýskat. Škola se podle zvláštních směrnic pootevře posledním ročníkům a zvládne souběžně zorganizovat přijímací zkoušky i maturity. Ukončí školní rok a připraví nový. Žáci a učitelé se pak na pár dní setkají, aby se mohli rozloučit.

Až to pololetí skončí, všichni budou vyčerpaní a školství tiše zrevolucionizované.

úterý 26. května 2020

Šťastných deset

Berta, Rodrigo, Stella, Valérie, Karla, Pierre, Vasil, Chloe, Lászlo a intelektuál Horácius se tetelí blahem v tři týdny zajetém dlouho očekávaném koutku živé přírody, jehož nejvhodnějšímu umístění se už od prvopočátku interiér domu přizpůsobil. Takový vztah k přírodě domácí mají.

Pozorovatel z lenošky ani neví, kam oči nořit dřív. Nejraději by si ponořil hlavu celou, aby byl té pestrosti fascinujícího nano světa blíž a nechal se zdravit a vítat tím jejich uždibovačným klepetím způsobem.

Mohl by od nich odkoukat i ten jejich trik s krunýřem. Svléknou ho, když v něm nejsou šťastní.

neděle 10. května 2020

Kdo jsem?

Je jasné, že málo lidí si řekne v kovomatu o tůčko nebo si připíše na svůj cestovní seznam faldovky. Jazyk nás neustále překvapuje – slyšíme něco poprvé, a stejně to pochopíme, anebo z nového rozumíme možná tak jen prd a dva ořechy.

Vyjadřování také překvapivě spolehlivě ladí s geneticky podmíněnými osobnostními rysy. Například ostatní zajdou do města, ale oni zaběhnou. Kde se ostatní zastaví, oni jen přibrzdí. A když ostatní říkají, že se tam staví, oni se tam jen otočí.

Může se samozřejmě stát, že někdo má tryskomyšího jednoho z rodičů, ale znám i případ, kdy to někdo chytil z obou stran.

středa 22. dubna 2020

Tři učitelské

Legraci si někdy děláme z profesí, před kterými jindy zase smekáme.

Jarda se během civilní služby staral o tělesně postiženého žáka na základní škole. Jednou šel výjimečně suplovat do první třídy a začal: „Otevřete si slabikář na straně 52.“

„Proč jsi přestal učit v ZUŠ?“ ptal jsem se Honzy, jehož výuku klavíru si všichni velmi pochvalovali. Odpověděl: „To se nedalo, nic jsem neudělal, pořád se mi tam střídali žáci.“

Jako starostlivý páníček jsem prohlásil, že budu chodit ze školy domů, abych malou Mafii vyvenčil, aby nebyla celý den zavřená sama doma, a Wága se zeptal: „Myslíš, že by nevydržela do půl jedný?“

pondělí 20. dubna 2020

Každý den na Oskara

Na záporné role si ji neumím představit. Začínala v koutě. Roky se od srdce nezasmála, ale roztála, když jsem ji jako dosud neznámou objevil a nabídl jí životní roli. Vzpomínám si, jak mi tenkrát hned došlo, že by se hodila do stovek rolí, které jsem už měl v hlavě a se kterými bychom určitě dobyli svět. Když se jí zeptáte dnes, jestli si takhle po večerech uvědomí, jak její každodenní herecké výkony působí na lidi kolem, jak ten dechberoucí biják nebere konce, odpoví s ladným gestem ruky jedním slovem.

Vůůůbec.