pátek 22. ledna 2021

Možná přijde i buřt

Strážný je univerzálně dosažitelný kopec v nadmořské výšce 584 m v okolí Ústí nad Orlicí, které samo leží v průměrných 340 m n. m. Vrchol byste ani nepostřehli, nebýt plechové schránky Klubu českých turistů, do které vložili zápisník. Chtěli jsme tam napsat poděkování za náš první vrchol mimo domov, ale nenapsali. Důležitější ale bylo zjištění, že by se tam daly opéct buřty, protože my jsme ohýnkově opékací.

Dnes jsme se narychlo sbalili a spustila se bouřka. Sice krásná, ale silná. Dobře, nemělo to být dnes. Pokud nás okolnosti donutí hledat alternativy, může to znamenat najít si s počáteční nechutí jinou zábavu, která se nakonec původnímu plánu vyrovná. Třeba se konečně pustit do přerovnávání šuplíků a najít s úžasem něco, co bylo s mávnutím ruky už dávno považováno za definitivně ztracené.

Dnešek přímo volal po vycházce, dneska by to šlo, ale není čas. Znáte to, chuť a odhodlání je obrovské, skoro cítíte vůni ohně a špekáčků, podobně jako když závistivě přičicháváte při večerním průjezdu zahrádkářskou kolonií na kole, a pak zjistíte, že na ten zážitek je potřeba dostatek času, jinak to nemá cenu, že veškeré kvaltování je nesmyslné. 

Dnes jsme konečně vyrazili, dosáhli vrcholu, ale neměli sirky. I zdánlivě drobný detail může být důležitou součástí něčeho velkého. Úvaha o míře důležitosti sirek nebo špekáčků je bezvýchodná. Obecně ale platí, že pouze pokud spojíte to, co k sobě patří, může vzniknout povznášející celek.

Dnes jsme sirky měli, ale špekáčky se samy nevyndaly z mrazáku. 

Dnes prostě nešlo přejít polem rozbahněným po deštích. Byla to skutečná překážka, jako když jsme na kolech vyjeli táhlý kopec až na konec silnice se zamčenou bránou a jeli smutně dolů, jako když jsme přebrodili řeku s botami v ruce a pak si je promočili ranní loukou na druhém břehu. Mnohdy nám beznadějné odříznutí od uspokojení přinese nové schopnosti, jako přejít lesní rokli po náhodné kládě, jako odvrátit namočení rozpoznáním praskotu křišťálovém ledu při přecházení zamrzlého potoka v koutě rozlehlé babiččiny zahrady těsně před jeho probořením.

Dnes jsme chtěli jet nahoru, až kam to půjde, na kole. Kuráž byla, ale našli jsme bohužel jen moje. Při pohledu na něj tleskám odvaze otce a syna, cyklistických nadšenců s dlouholetými zkušenostmi, kteří se jednoho dne převlékli do montérek a otevřeli svou garáž veřejnosti. Změřili mě od rozkroku na zem a vyrobili mi bezúdržbové kolo na míru, které jezdí už dvacet let.

Dnes bychom to mohli zkusit na bruslích. Jezdí na nich všichni, ale co když se nám všechny horečky, boomy a trendy příčí? Mohu počesku improvizovat a přemýšlet, jak vyšlochtané imbusy svých pár let starých bruslí nahradím, když genialita marketingu přehodila trh už dávno na jinou kolej, nebo můžu s odporem stádovitě jít a koupit si brusle nové. Člověk se někdy tak vytočí, že zapomene i na milované špekáčky. Naštěstí na Strážný vede příliš hrubý nebo žádný asfalt.

Dnes jsme vyrazili s holemi a s předsevzetím. Znovuobjevené letité hole jsou jen dutý hardware. Chodit s nimi se správným odpichem, podsazenou pánví a pravidelným kmitáním rukou dá hodně soustředění. S tolika spálenými kaloriemi a s tak překvapenými kyčlemi a třísly jsme to v cíli přeci nemohli zabít špekáčkem. 

Dnes jsme stanuli tváří v tvář mlaďákům a byli jsme trapní. Pro ně bylo nejvíc vzít holku na rande na kraj lesa ve vlastním autě, sedět v něm a koukat do přírody. Nemohli jsme před nimi začít sbírat dřevo, stavět ohniště a nařezávat špekáčky. Kdo ví, jestli by tahle generace vůbec identifikovala vůni syrečků, které jsme si bývali byli chystali jako dezert, ale možná, že by nám uvolnili místo. 

Jak tohle dopadne?


čtvrtek 21. ledna 2021

Veterinární švadlena

Některé profese časem zanikají, jiné doba naopak přináší.

Jedním z takových příkladů je řemeslo, které se vyvinulo z šití ochranných roušek pro ústa v šití milých zvířátek pro potěšení. Tvůrci překvapují obdarované tvary, velikostí i precizností provedení, ale jejich radost je větší hlavně tím, že mohou zvířátka pro změnu nakuchávat.

pátek 1. ledna 2021

Plav si!

Jak to, že zlatá rybka splní rybáři jakékoliv přání?

Udělá všechno, aby se mohla sama svých přání dožít.

PF 2021

pátek 13. listopadu 2020

Husopečka

Vždycky když babička nebo maminka pekly husu, nepřišlo jí to nijak zvláštní. Lidé jedli, co bylo. Víc si jídla vážili. Všechno dokázali beze zbytku zpracovat.
  
Až když poprvé oprášila rodinný recept, usnula, i když byla husa v troubě přes noc, odmastila celou kuchyň, rozdělila se a sklidila pochvaly, stala se teprve dospělou.


pátek 30. října 2020

Předpověď hluku

Očekáváme ticho, místy velké ticho. Hladina zvukového smogu měst se pohybuje na historických minimech. Pozorujeme alarmující pokles indexu hučení restauračních digestoří. Naopak prudce vzrůstá úspěšnost rozeznávání klapání nově podražených bot chodců. Nad běžné limity významně zesiluje i cinkot psích známek. Úhrn dětského křiku z hřišť a z otevřených oken tříd je na netypicky nízké úrovni pro toto roční období. Koeficient průraznosti hlasů drben bude i v příštích dnech snižován rouškami, zatímco sanitky v protokolech o měření hlučnosti dopravy pravděpodobně ještě poskočí.

Tento trend přeje nejen studiu na dálku, ornitologům a dlouhým procházkám, ale i rozjímání ve prospěch autorství, poslechu tikotu hodin, kručení v břiše, nádechů a výdechů. I nadále tedy platí doporučení: zaposlouchejte se do sebe!

pátek 23. října 2020

Ranní ká-va

I rozespalý, ale pevný a uvolněný zároveň předpažením najisto napoprvé zapnu hlavní vypínač a nechávám se komandovat. Celé tělo je zaměstnáno bezpočtem mnohokrát opakovaných, přesných koordinovaných pohybů v rychlém sledu vyžadujících střídavě přesnost, sílu, rozvahu.

Pak do úplného ticha, se soustředěným nádechem a pauzou, jen co by myška přeběhla lávku zahradního jezírka v japonském stylu a list stoleté bonsaje by dopadl na jeho vodní hladinu, zasadím poslední úder lehkým, ale téměř nepostřehnutelně rychlým dotykem mistra přímo na tlačítko mé oblíbené volby kávy, protože ve všem, co děláme, je kung-fu.

neděle 11. října 2020

Svůj k svému

Psycholog Jan Svoboda si nikdy nebere servítky. V Dobrém ránu v televizi už v 6:04 řekl národu ve dvou minutách pravdu o vztazích. Milionům rozespalců přitom tuhla tvář podobně jako čerstvě provdané moderátorce Veronice, zatímco jiné miliony diváků zářily úsměvem jako její kolega Radek, protože to prožily.

Jsme lidské bytosti. Potřeby nám ulevují, touha nás posunuje, vášeň nás spaluje. Vztahy potřebujeme. Na vztazích jsme naprosto závislí. Nezávislost je nesmysl. Podstata vztahu je sdílení. Cílem vztahu není, aby nám bylo dobře. Lidé nejsou spolu, protože k sobě patří, ale aby nebyli sami, a to je obrovská chyba. Cílem je sebekultivace.

Pak se podíval do kamery a postupně přitvrzoval.

Nepoznáte, že ten druhý je ten pravý. To opravdové neovlivníte. Na takovou lásku si musíte počkat. Buď to přijde, nebo nepřijde. Tu osobu uvidíte a nechápete to. Není to věc rozumu. Je to věc těla. Každá vaše buňka to pozná. Nežijte s člověkem, který věří na jinou než lásku na první pohled, všechno ostatní má už v sobě něco jiného.

To bylo všechno. Teď si to přečtěte ještě jednou.