Nepopsatelné

Těžko ve smyslu hledání slov se mi bude o tom psát.

Bujnost umbrijské zeleně byla podobně nečekaně neuvěřitelná jako skutečnost, že jsem se během tolika kilometrů mezi národnostmi a Pandami všech roků výroby proměnil díky své kopilotce v silničního lidumila. 

Vloni jsme v toskánských městech historii očekávali na každém kroku a spolu s námi i tisíce turistů. Letos jsme se rozhodli sjet do koutů Umbrie, kde čas neběží, ale plyne, kde jsme se plnili výhledy, vůněmi a doteky, kde jsou jen Italové. Pozorovali jsme je od rána do večera při práci, u jídla i při odpočinku a snažili se zapadnout. Jediné, co jsem nezvládl, bylo požádat o sůl u burácejícího snídaňového stolu osmi italských harlejářů. 

Ve vesničce Trevi na jednom z mnoha zelených kopců v okolí jsme místní viděli, jak společně sbírají židle rozházené po náměstí po prudké letní bouřce, kterou odstartoval úder blesku do kostelní věže, jako když v kuchyni skautského tábora najdete dvě největší pokličky a břinknete s nimi někomu u hlavy. 

Ve středověkém Vallo di Nera připomínajícím lidské hnízdo poslepované z všudypřítomných růžových kamenů na vrcholu jiného kopce, nebyl nikdo. Velké ticho jen občas prolomilo mňouknutí siestujících koček, které jsme za mnohým rohem překvapili. Proplétali jsme se uličkami úchvatnými tak, že ani fotoaparát nevěřil své čočce.

Lehko se mi to ale bude doporučovat. Kupte si knižního průvodce Itálie autem - Po vedlejších cestách za silnými zážitky, nalaďte se pozitivně a držte si klobouky.

Beze Tebe

Varování pro nadcházející dny: index teskna bude opět dosahovat extrémně vysokých hodnot.

Průvodními jevy odloučení mohou být spaní na druhé straně, dojídání všeho nakousnutého, hubnutí, chřadnutí, nemluvnost a pokles vtipu. Doporučené nápravné opatření po shledání: okamžitě si jeden druhého dočerpat.

Farewell, Elton John!

Poprvé se mi zastavilo srdce, když mi lístky na koncert světového rozlučkového turné fenomenální autorské legendy Sira Eltona Johna v Mannheimu přinesl Ježíšek. Podruhé to bylo při zprávě těsně před odjezdem, že termín byl pro nemoc zrušen, ale týž den jsme objednali nové lístky do Curychu. Potřetí, když nás nepustili dovnitř, protože se ukázalo, že vstupenky pocházejí z podvodného webu, a znovu, když ještě měli k prodeji nové, a zas, když jsme zjistili, že místa, která na nás čekala, jsou tak výjimečná, že osobnější naše setkání s ním ani být nemohlo. Pak už mi jen dvě a půl hodiny bušilo s každým jeho tónem, gestem a úsměvem. Byl jsem u toho a byl to koncert.

Jak jinak než pompézně by se měly dospělým servírovat dětské sny. Cestovat stovky kilometrů, utratit tisíce, a přitom nelitovat ani koruny s vědomím, že se to opravdu stane. Vzal jsem si na sebe tričko s mladým Eltonem Johnem pózujícím ve dřepu s fotbalovým míčem v dresu jeho milovaného Watfordu a pyšnil se starými brýlemi z přílohy módního časopisu nápadně připomínající kolekci z jeho obchodu, který k nám své skvosty ještě nezasílá. Nepřekvapilo by mě, kdybych našel způsob, jak je sem dostat.

Tondoslave, ty si nedáš sýr? Ano.

Když se zeptáte malých dětí, dostanete vždycky odpověď i pravdu, dospělí vám dají oboje málokdy. Pokud vás ale dětská odpověď rozhodí, můžete se klidně doptat.

Takže chceš na to sýr? Ne.

Karavanismus

Nikdy nemůžete být dost připraveni na to, jaká jízda to bude, až si poprvé v životě půjčíte karavan.

Vyjedete a okamžitě jste jednou nohou na dovolené, protože k řízení vám postačí ta druhá. Panoramatický výhled z předních výloh je nevídaný. Jako v kokpitu letadla pořád dokola všechno kontrolujete a sloní zpětná zrcátka vám ukazují, jak krásně se držíte mezi čárami svého pruhu. Před podjezdem vám vždycky někdo ukáže, že se svou výškou projedete. Všechny kilometry ujeté dopředu se ani nemohou vyrovnat tomu, jak snadno se dá po centimetrech s tímhle autobusoidním vozidlem couvat. I na megaparkovišti ho najdete ve vteřině.

Nikdy jste neměli na silnicích tolik respektu. Děti vám nadšeně mávají, batolatům vypadává dudlík. Natolik vám to stoupne do hlavy, že máte tendenci zdravit řidiče kamionů, se kterými se díváte z očí do očí. S takovýmhle pocitem nemůžete jet nikam přímo. Nespěcháte. Kdykoliv za jízdy si skočíte na záchod, zdřímnout si nebo umýt nádobí. Celý den jen jedete a usmíváte se a přemýšlíte, kde na noc vysunete stabilizační nožičky.

Míjíte parkoviště u rozjásaného fotbalového hřiště i to u dunícího aqualandu, až se vám zalíbí na romantickém místě s řekou na dohled, obklopeném mladou dubinou, kde se za úsvitu probudí snad celý příruční atlas místní fauny.

Nakonec i úklid mini bytu na kolách a vylévání záchodu je zábava. V myčce vyčuhujete na obě strany a celí pokrytí aktivní pěnou si užíváte ty velké plochy a ty mnohé mouchy, i když některé ani nejsou vaše.

Cítil jsem se jako táta při přesedávání z Pragy V3S do auta na konci brigády, na kterou mě jako dítě brával s sebou, když jsem se pak posadil téměř na úroveň silnice a s uzoučkým průzorem a pidi zrcátky jsem tím naším angličákem vyrazil na nákup.

Škola života

Když se vás někdo ptá na školu, je to spíš na dlouhé povídání nebo je to k nevyprávění? Už přišel ten den, kdy jste si povzdechli a zalitovali, že jste školu neměli rádi víc, když jste ještě do ní mohli chodit? Ať zvedne ruku ten, kdo už během svého studia prozřel a každou hodinu se soustředil, napínal svou vůli a sebekázeň až na doraz a bral si všechno, co učitelé dávali. Pokud se někdo hlásí, nejspíš potřebuje na záchod.

V dílnách jste neposlouchali ani nečetli pokyny a dnes máte dost času číst si po stěnách čekárny na chirurgii. Díky střípkům z biologie máte ale hned lepší pocit, pokud dokážete to, co vás bolí, pojmenovat latinsky. Při pěstitelkách jste mohli přeslechnout škodlivost roztomilých chroustů, to se stane. Pokud vám nešly pětiminutovky, vaše matematika bude častěji pomalejší než fronta u pokladny. Prapůvodem vaší zapomnětlivosti může být dřívější odbývání dějepisných letopočtů. Jazyky vám byly cizí a dnes vás to mrzí tak, že o tom nechcete mluvit ani česky. Ve fyzice jste zrovna chyběli, když se bralo, jak nadimenzovat závěs police, aby to udrželo chlapa. Chemie se vám zdála těžká, tak jste to vzdali a dnes laborujete jen s jednotkou „přiměřeně“. A jak to doopravdy bylo kdysi v zeměpise s vrstevnicemi, jste se už určitě bolestivě dozvěděli dávno.

I když už nezvoní, je v životě důležité dělat si malé i velké přestávky a neustále věřit, že všechny výsledky budou ve stupnici. Mimochodem, nezapomeňte, zítra vstáváte nabrzo a v koupelně bude hodina výtvarky.

Madonna mia! 3

Ve třetím díle vrací všechny postavy z předchozího dílu na scénu italského Val di Sole sám Ježíšek, a i když některé role změní, personál hotelu je pozná a vroucně vítá.

Autoři tentokrát kladli důraz na detail. Jako by už všechny krásy alpského lyžování byly samozřejmostí, nechávají například postavy v dlouhých záběrech zírat s otevřenou pusou na drobného pizzistu v plné práci, na barmana zpívajícího si s italským popem, na malé holčičky lyžující v baletních sukýnkách, na zájezdy důchodců zdolávající sjezdovky pro experty i na nesčetné stopy zvířat, která si berou hory zpět, jakmile lidé vypnou stroje.

Kamera ještě víc než obvykle nechává z Italů sálat klid a pohodu, ale zároveň okořeňuje děj setkáními i s jinými národnostmi, ať už se zvídavě komunikativními nebo s otravně přidrzlými. Podobně vyvážené je nechat postavy klesnout až na dno, kdy po obligátním sjetí tříticícovky nemají už sílu na další sjezdovky, a hned poté jim nabídnout odpočinek ve scénerii energizující tak, že později zvítězí i ve vyhlášené fotografické soutěži na nástěnný obraz.

Můžeme jen závistivě sledovat každodenní bezstarostný čas otce se synem, kteří obcházejí všechny atrakce hotelového relaxačního centra a v bazénu soupeří v zápasnických i akvabelových hrátkách a poprvé v historii hotelem zní tóny příčné flétny dcery, která hory nehory denně cvičí na svůj absolventský koncert.

Evidentně nejlepší část dne je pro ně čtyřchodová večeře s každovečerní veselou hádankou nad italským jídelním lístkem pro následující večer. Na scéně nesmí chybět ani kuchař, který je hnědookým ztělesněním odpovědi na základní otázku všech italských dovolených: „Jak jste jedli?“, přestože to většinou přináší jistý dietní výkyv. Je milé pozorovat, jak nejprve lehce znervózní při vzpomínce na první setkání z předchozího dílu, ale pak se historie opakuje a on je opět pohnut zaslouženou italskou pochvalou.

Už značně načichlí italskými móresy vyrážejí domů s přáním bezpečné a plynulé cesty, i když to ve skutečnosti znamená dvě hodiny v sunoucích se kolonách, a hlavou jim běží hřejivé chvíle na prosluněné terase rušné horské obědové restaurace, zatímco ubytovatelé ještě oněměle postávají spíše vděčni než překvapeni potom, co byli na znamení dlouholetého nevratného přátelství oboustranně olíbáni na rozloučenou.

PS: Předchozí díly si můžete připomenout zde: Madonna mia! a Madonna mia! 2