pátek 23. října 2020

Ranní ká-va

I rozespalý, ale pevný a uvolněný zároveň předpažením najisto napoprvé zapnu hlavní vypínač a nechávám se komandovat. Celé tělo je zaměstnáno bezpočtem mnohokrát opakovaných, přesných koordinovaných pohybů v rychlém sledu vyžadujících střídavě přesnost, sílu, rozvahu.

Pak do úplného ticha, se soustředěným nádechem a pauzou, jen co by myška přeběhla lávku zahradního jezírka v japonském stylu a list stoleté bonsaje by dopadl na jeho vodní hladinu, zasadím poslední úder lehkým, ale téměř nepostřehnutelně rychlým dotykem mistra přímo na tlačítko mé oblíbené volby kávy, protože ve všem, co děláme, je kung-fu.

neděle 11. října 2020

Svůj k svému

Psycholog Jan Svoboda si nikdy nebere servítky. V Dobrém ránu v televizi už v 6:04 řekl národu ve dvou minutách pravdu o vztazích. Milionům rozespalců přitom tuhla tvář podobně jako čerstvě provdané moderátorce Veronice, zatímco jiné miliony diváků zářily úsměvem jako její kolega Radek, protože to prožily.

Jsme lidské bytosti. Potřeby nám ulevují, touha nás posunuje, vášeň nás spaluje. Vztahy potřebujeme. Na vztazích jsme naprosto závislí. Nezávislost je nesmysl. Podstata vztahu je sdílení. Cílem vztahu není, aby nám bylo dobře. Lidé nejsou spolu, protože k sobě patří, ale aby nebyli sami, a to je obrovská chyba. Cílem je sebekultivace.

Pak se podíval do kamery a postupně přitvrzoval.

Nepoznáte, že ten druhý je ten pravý. To opravdové neovlivníte. Na takovou lásku si musíte počkat. Buď to přijde, nebo nepřijde. Tu osobu uvidíte a nechápete to. Není to věc rozumu. Je to věc těla. Každá vaše buňka to pozná. Nežijte s člověkem, který věří na jinou než lásku na první pohled, všechno ostatní má už v sobě něco jiného.

To bylo všechno. Teď si to přečtěte ještě jednou.

pondělí 5. října 2020

Proseccáme se

Utopená muška napoví, že nápoj je lákavý, že i milovaní někdy nečekaně zemřou. 

Posilujme se nápoji a pohledem do očí násobme radost a dělme slzy. V horších časech pijme plné červené. Přes den se nechme překvapovat informovanou vodou. Večer neodmítejme panáka někomu, kdo se potřebuje svěřit.   

Vědomými přísadami měňme podstatu kouzelného nápoje života, dokud nezabere. Jsou přece i stuhy na šatech, co nedělají nic.

neděle 16. srpna 2020

Atlas rautových rutinérů

Dostala se mi do ruky neobvyklá kniha od Jaroslava Hajzlera, který hned v úvodu tvrdí, že kupodivu nejvíc se toho o lidech dozvíme na rautu, v restauraci nebo v jídelně, a přestože si o učitelích myslí své, neupře jim přední místo mezi nejlepšími pozorovateli a znalci v oboru lidských vlastností.

Tvůrce systematicky kategorizuje stolovníky a detailním způsobem k nim přiřazuje jejich typické způsoby od těch vytříbených až po ty redukované na pouhé přijímání potravy. Kniha podle mého názoru rozhodně zaujme ty, kteří hledají sami sebe nebo chtějí z nějakého nepochopitelného důvodu lépe porozumět běsnění kolem sebe při tak přirozené činnosti, jako je stravování s tím, že nejde o to, jak si kdo loupe krevety, jde o elementární návyky.

V závěru autor sice upřímně vítá rozmanitost lidského chování, přesto slabším povahám doporučuje v čase jídla na veřejnosti sedávat raději zásadně zády. Sám autor je ztělesněním svobody a noblesy zkušeného gurmána a rautera, což pregnantně vystihuje jeho životní krédo: párky příborem, kuře rukama.

středa 8. července 2020

Zadečák začíná

Bylo nádherné ráno. Jasné sluneční paprsky procházely lesem až do Ledříčkovy jeskyně ve skále za vysokou jedlí, kam jako zázrakem doléhaly zvuky všeho, co se kde v okolí šustlo, ale on už tam nebyl. Místní podivín už se tou dobou procházel dobře známým lesem a možná byl na lovu nebo se jen kochal zurčící řekou, ale nebojte se, někdo s tak roztomilým jménem nemůže nikomu hodnému ublížit. Měl ale zvláštní čich na všemožné zlo a zlí se před ním museli mít na velkém pozoru.

Nebyl v lese sám. Byl tu ještě zbloudilý loudavý cyklista, se kterým nikdo nikam nechtěl jezdit, protože strašně, no víte co, prděl. Cestou se mu porouchalo jeho milované červené kolo, a tak si to namířil necestou přes les a zabloudil. Ledříček ho nejdřív nepozorovaně pozoroval a pak se za ním pustil, aby ho zachránil a pomohl mu z lesa ven. Cyklistův náhlý tichý prd ho ale v mžiku znehybnil a vtom mu došlo, že všechny ty zbraně, které ho za pasem tíží, by se daly jednou provždy nahradit vy víte čím. 

Stačil jen krátký vzájemný pohled do tváře a oba věděli, že našli jeden druhého. Ledříček našel parťáka, se kterým si může vyprávět. Začal mu říkat Zadečák a cyklista byl šťastný, protože našel někoho, kdo konečně ocení jeho výjimečné kvality. V Ledříčkově jeskyni si našel místo s velkým průduchem, který mu v noci ukazoval hvězdy a hlavně průběžně odváděl Zadečákovy vy víte co. 

Vzniklo pevné přátelství. V kraji byla spousta problémů a ti dva je chtěli po svém jeden po druhém řešit. Někdo by řekl zločinec a smraďoch, ale ti dva začali být pro své okolí velmi prospěšní, ale o tom, milé děti, až někdy příště.

neděle 28. června 2020

Zástupec ředitela

Děti neztratily svou tvořivost. Tisíci zvuky a pláči umí hned po narození všechno sdělit. Když se z nemluvně stane mluvně, hned tvoří roztomilá vlastní slova, která si rodiče zapisují a kterým jen oni rozumí. Když pak vyrostou a naučí se mluvit pořádně, ani oni jim nerozumí.

Znovuobjevte dítě v sobě, vědomě se vraťte na začátek a zkuste všechny cesty tvořivosti. Nastavte si mikrofon, slyšte se a pak vystříhejte všechna svá výplňová slova ze všech jazyků, které ovládáte. Vaše věty zase dostanou prostor pro novotvary, které budete jako mince razit a posílat do oběhu. Sami se jim můžete zasmát, jako se smějete vlastním vtipům.

Možná dospělým umělcům zbyl cit zobrazit neviditelné, jazykovědcům závislost mazlit si slova a skladatelům lehkost navést zvuky do osnov, ale i ostatní dospělí mluví mezi sebou zvláštní řečí a užívají slov, kterým nikdo nerozumí, zejména ti blázniví nebo zamilovaní nebo obojí.

neděle 21. června 2020

Alenky

Vidím školu, do které nebude nikdo chodit. Nebude nikdo, kdo by zaklepal na kabinet, a nikdo, kdo by mu otevřel. Ze dne na den se třídy vyprázdní. Všechno bude jinak. Žáci a učitelé začnou nevycházet z úžasu.

Vláda bude chrlit nouzová nařízení jedno za druhým a škola udělá mnohá zásadní rozhodnutí. Učitelé začnou pracovat distančně. Budou zakládat online učebny. Budou tápat. Neustále se budou učit ovládat nové a nové nástroje a hledat nejvhodnější způsoby vyučování. Začnou si osvojovat netušené schopnosti a dovednosti. Budou opravovat, komentovat, ukládat, stahovat a sdílet. Jejich e-mailové schránky budou přetékat, jejich úložiště bobtnat. Budou se prát s organizací, klasifikací a trávit hodiny a hodiny klikáním. Žáci a učitelé budou bojovat o svůj čas u počítače a ten jim bude dávat i brát se stejnou lhostejností. Rodiče se začnou o studium svých dětí zajímat. Všem se bude po škole stýskat. Škola se podle zvláštních směrnic pootevře posledním ročníkům a zvládne souběžně zorganizovat přijímací zkoušky i maturity. Ukončí školní rok a připraví nový. Žáci a učitelé se pak na pár dní setkají, aby se mohli rozloučit.

Až to pololetí skončí, všichni budou vyčerpaní a školství tiše zrevolucionizované.