Prvního září

Jak inspirativní je vidět ráno před školou osamoceného vietnamského prvňáčka, který vyrazil v pátek 1. 9., i když se ten rok začínalo až v pondělí, gymnaziální recesisty ležící před vchodem ve spacácích, aby byli první, až se dveře otevřou, puberťáka se svou oblíbenou první dětskou aktovkou na velkých zádech, žáka dojíždějícího na kole s nápadně pokrčenými koleny, protože se mu kolo přes prázdniny zmenšilo. Hurá, škola volá!

Přicházejí i děti, které vyrostly bez povinností. Malí tyrani cvičicí s rodiči. Sledují obrazovky, které zabíjejí kreativitu. Málo spí a jejich mozek nic neuloží. Každý den začínají od nuly. Kvůli nim ministerstvo snižuje výstupy a poradny nestíhají. Školní práce jim nevoní, vyžadují zábavní park. Chtěli by se dotknout hvězd, ale boty jim ráno musí zavázat máma.

Učitele milující svou práci ale žádná výzva nevyděsí. Po dvou měsících si berou na ruku hodinky a jdou laskavě tlačit.