Když vstávám, abych žákům rozjel další den dálkového samostudia, ony už se unavené zastavují v kopci na cestě na nákupy ve státem stanovené době, pokud si ji nespletly se včerejší, oddechují do zvlhlých roušek a jejich oči letí vzhůru, jiné už opřené o oblíbený parapet sledují téměř nulový cvrkot ulice a přitom periferně vyhlížejí, až začne dnešní ranní rituál v té široké a vysoké prosklené stěně na terasu jejich nových sousedů.
Udělám to pro ně, protože ony jsou ty pravé rebelky. I dnes pomalinku rozhrnuji závěsy nekonečně dlouhých oken a zdravím je nahý.
