pondělí 26. září 2016

Síla hlubokého čupu

Víme toho hodně o lidském zdraví? Víme, jaké to své máme a jaké bychom ho chtěli mít. Tušíme, jaké by mělo být podle současných výsledků soupeřících světových vědeckých týmů publikujících ve všech médiích každoročně během okurkové sezóny.

Pro mnoho lidí tohle není nové, ale já například neměl donedávna ani tušení o hlubokém dřepu, který je tak důležitý a tělu tak nesmírně prospívá, jak se různě píše. Uvolněná páteř se dostane do příjemné flexe a může díky gravitaci dekompresovat, kyčle klesnou k zemi a uvolní se, kolena se dostanou do lehce nespolečenské, ale nanejvýš posilující polohy a opomíjeným kotníkům se konečně dostane dostatečného protažení. A když si někoho v tom dřepu představíte, můžete si procvičit i bránici zdravým záchvatem smíchu.

Když ve škole probíráme vynálezy, uvědomujeme si, jak to lidé dělali předtím. Jak nám asi bylo před vynálezem židle? Občas postojíme, ale pak si zase sedneme. Sedíme u všeho, poposedáváme a sedíme celý den, ale než jsme měli na čem sedět, seděli jsme ve dřepu. Dřep byl prý přirozená odpočinková i pracovní pozice a tak by to mělo být.

Dobře, že děláte různé věci, aby vám bylo líp a nic vás nebolelo. Ale možná vám také do sbírky chybí právě dřep. Dělejte ho často, budete chvíli skučet a pak si dlouho a kdykoliv lebedit. Až budete starší, oceníte to. Oceníte to už teď, pokud hned začnete. Díky dřepu budete mít možnost být pružní a reagovat na cokoliv, vstát kdykoliv si sednete, zvednout se kdykoliv upadnete a jít dál, mnohem dál.

Někdy jsou staré způsoby ty nejlepší. Jen mám strach, že když si znaven v nákupním centru čupnu, abych si vyhověl, někdo mi hodí drobné, nebo mě sebere policie, ale nejpravděpodobněji se mě budou ptát, co mi je a jestli jsem v pořádku.

sobota 17. září 2016

Caesar: Carve it in stone for me. Three copies, please.

A language is an unparalleled feature of our life. It is a pleasure to read, to write, to speak, to listen to, and to study. It's absolutely amazing how words work for or against you. To convey your message, you have to put them right.

A language is not physics. There are no laws, only rules and exceptions. Observe the rules to get your ideas across or, if bold enough, cross that line to coin new utterances and set them free to live on their own hoping to root or risking to fade away. To your surprise, you may hear an expression you thought was yours from a person with no relationship or geographical link. This is because people of a nation nurture their language just living their everyday lives. Their language simply lives and breathes to the rhythm of their news and history.

A language is both scientifically abstract and immensely popular. My students often ask if they would be understood if they made a grammar mistake. The answer is resounding yes. That is because the priority of your audience is to understand you and your thoughts. Moreover, their minds start to predict the correct structures as soon as you begin to talk or write even though you may be grammatically inaccurate. You use something they have never known before and yet you are understandable for them. This is one of the unique qualities of a language that amazes me most.

A second language cannot be learnt, I am sorry. You must acquire it subconsciously. We, the teachers, know how to lead our students, and there are endless libraries of approaches, methods and resources available, but they have to do the hard work on their own. Invest all your talents and efforts and one day you will be rewarded with a certain scaled level of language acquisition, I promise.

Depending on the number of language pairs, translators often lead a double or multiple life with the insight into two or more cultures. Foreign languages are so inconsistent with mother tongues. They are so full of syntax and vocabulary traps and false friends. If your choices work fine, lucky you. But once you flood an international railway station with visitor instruction signs with bad translations based on your mother tongue routines, you are in trouble.

A language is the legacy our forefathers left us after having so selfishly changed the very essence of their lives into an utmost comfortable language which has stayed alive and kicking for many generations rolling on through ages continuously enriching and losing its structures, vocabulary and styles. Thank you very much indeed.

Next time you speak, or employ any other language skill, remember you are actually using relics and pronouncing the words people have been using for centuries to communicate all their messages, in love and war. How does it feel?

Feel free to enjoy all there is to a language but do not carve in stone without proofreading.

pondělí 12. září 2016

Lipan čokoládový

Chytit přeopatrného majestátního podzimního lipana z čiré ledové řeky na tu nejmenší možnou mušku je jako když se povede váš nejlepší čokoládový dezert, protože to je opravdová třešnička muškařské sezóny. Budeme potřebovat...
  • jedno nečekaně volné pozdní odpoledne, může být víkendové i všední,
  • jedny prsačky, nebo aspoň broďáky,
  • teplé prádlo libovolné barvy a termopodkolenky,
  • jemný prut, plovoucí šňůru a návazec s nejslabším vlascem, co najdete,
  • mušky prověřených vzorů těch nejmenších velikostí,
  • jedno oblíbené místo, nejlépe tam, kde teče plná zdravá řeka, kde fouká mírný teplý vánek a občas padá listí ze stromů
  • jednu prázdnou soustředěnou hlavu, pevnou ruku a všechnu vytrvalost a odhodlání, co máte
  • špetku štěstí být ve správný čas na správném místě
Pokud tohle všechno máte, máte šanci a za tu to vždycky stojí. Stačí už jen najít ryby a rozdat si to s jejich smysly. Na velikost ani tvar úlovku ani dezertu nekoukejte, hlavně, že je zaslouženě váš a voňavý. Ten čokoládový sníst můžete, nejlépe s někým, lipana rituálně osvoboďte, prosím.