sobota 30. července 2016

Libovolnost na cestách

Na cestách si můžete užívat veškerou volnost. Vyhledat tepající pláž nebo naprosté ticho lesa. Vstávat časně a užít si to nebo nevstávat vůbec a užít si to taky. Poskládat si den jen z toho, co máte rádi, jíst když je hlad, neměřit čas na hodinkách, nakupovat kdekoliv cokoliv, být ve stínu nebo se slunit.

Na cestách nikdy nevíte, co vás překvapí. Třeba u jedné zatáčky se mohou pást koně a za další uvidíte moře, za jedním horizontem nebude nic k vidění a za druhým si na tom vybijete foťák. Možná, že uslyšíte z projíždějícího auta svoji oblíbenou písničku, možná kolem vás prosviští sen o plachetnici nebo jen pojedete s myšlenkou na další krásný výlet. Poznáte nová místa, ochutnáte místní kuchyni, s respektem se podivíte místním zvyklostem a na čas přijmete jejich svět včetně jejich postelí a polštářů.

A cizí jazyky? Absolutní volnost. Říkejte, co chcete a oni si budou taky říkat, co chtějí a celé to do sebe zapadne ani nebudete vědět jak - dovolenkové situace jsou prostě jasné.

Nezáleží na tom kdo se dívá, když řádíte ve vlnách, kolikátí jste ve frontě s ostatními turisty, jestli máte nejlepší výhled na fotku, jestli jste měli něco zdravého k jídlu nebo jestli jste zvládli dost kilometrů, jestli posloucháte cvrčky nebo cikády, racky nebo kachny. Je jedno, kolik jste viděli hradů, kolik nesete domů hub, jestli váš míček zase neskončil na greenu, jestli vám teče pot po tváři nebo neukápne ani jedna, kolik pošlete pozdravů a jestli tomu všemu někdo doma uvěří.

Na ničem nezáleží, když jste na dovolené. Je to vaše dovolená a může být tak vybarvená, jak jen chcete. Můžete použít libovolnou pastelku.

čtvrtek 7. července 2016

Jméno - křehké i silné

Je úsměvné si tyhle věci myslet nebo je dokonce psát, ale já to tak prostě mám - pokud něco lze udělat nebo něco neustále vylepšovat a v mých silách to je, udělám to. A co se týká překladatelství, platí to už od 7. 7. 1997, kdy na živnostenském úřadě vyjel z tiskárny první živnostenský list s mým jménem. 

Velice mě překvapilo, že úřednice nechtěla vidět ani vysvědčení, diplomy, certifikáty, ani reference, kterými jsem byl připraven doložit dostatečnou kvalifikaci. Volné živnosti může dělat každý s tím, že prý záleží na tom, jestli se uchytí, jestli si ho zákazníci najdou, jestli se osvědčí atd. Od té doby dělám všechno pro to, aby to, co dělám pod svým jménem dávalo smysl a stálo za to. Nikdy jsem práci nehledal, objevuje se sama a zaplavuje můj stůl a diář.

Jméno lze jednoduše zdědit. Někdo se narodí a od té doby mu rodinné jméno otevírá dveře - je tu zkušenost odkud pochází, z čeho vyšel, co dokázal, o co mu jde a kam směřuje, je to další svého jména. Tradici máme rádi, vždycky děláme jako vždycky. Ale může se i stát, že ostatní vycítí nebo osobně zakusí, že jemu to jméno nepřísluší nebo prostě nesluší.

Někdo se narodí bez jména a nemá nic, než jen to své neznámé jméno - je to nádherný příběh, kdy se spojí spící geny, vlohy, talent, rozum a cit a spousta dřiny a jméno teprve ožije a vejde ve známost. Příběhy máme rádi, vždycky nás posílí a dodají nám odvahu. Ale stačí i málo závisti, polopravd, lží a drbů a jméno je zničeno, nezůstane nit suchá, kámen na kameni, a vše začíná znovu.

Proč vlastně podnikáme a hazardujeme se svým jménem? Máme rádi lidi, dělá nám to dobře u srdce? Jde jen o rozumný zisk a peníze? Je úžasné, co se dá dělat se jménem.

A řekl jsi, že jsi Borovička?

pondělí 4. července 2016

Sen o učebně

Úplně ji vidím, je prosklená. Je to místnost s výlohou přes celou stěnu tak, aby lidé z ulice viděli na tabuli, na učitele čelem, na studenty zády. A bude moje, nebo pronajatá. Hezká představa, ale prosklená učebna? To jsou snad učitelé exhibicionisté a šašci? Jistě.

Bylo období, kdy jsem míval i několik hodin angličtiny týdně navíc po pravidelné výuce ve škole. Jak to tak bývá, každá skupina je svá a vést ji je vždy výzva. Studenti se liší věkem, motivací, úrovní jazyka, přístupem i nasazením a očekáváním. Těžko říct, jestli je lepší mít menší skupiny o dvou až šesti studentech nebo jednotlivce nebo naopak velké skupiny kolem deseti až patnácti. Mám pestré zkušenosti s mnoha typy výuky a žádné neodmítám. Tedy z časových důvodů momentálně všechny a přeposílám poptávky svým osvědčeným kolegům.

Vzpomínám si na pracovníky jedné velké společnosti, kteří byli nahnáni do dlouhodobého kurzu a bylo jim pohrozeno jeho zaplacením v případě propadnutí u závěrečného testu. Byli to ale kamarádi a táhli za jeden provaz. Byla s nimi legrace, a všechno jsme vždycky společně na konci školního roku v pohodě a beze ztrát zvládli.

Vzpomínám si i na naopak velmi nesourodou skupinu jiných zaměstnanců. Byli z různých pozic hierarchie společnosti, což jim velké přátelství nevyneslo. Bylo těžké je pro něco nadchnout, styděli se mluvit, a bylo jim nepříjemné cítit se jako žáci ve škole a chybovat před ostatními. Dřelo to a skupina se brzy rozpadla.

Velká učitelská i jazyková výzva pak pro mě byla individuální výuka postupně několika vedoucích oddělení anglicky mluvícího koncernu. Ženy nebo muži, každý přesně věděl, co chce a co nechce, na co se chce soustředit a čím nehodlá ztrácet čas. Každá hodina byla na míru. Náročné ale pestré a zajímavé, to mě hodně bavilo.

Jednu dobu jsem také organizoval večerní kurzy pro veřejnost a dodnes jasně vidím ty skupiny dospělých začátečníků a mírně pokročilých, každý svým vlastním způsobem silně motivován, kteří pravidelně zasedali do lavic celý školní rok, každý se svým cílem, svými schopnostmi a svými hranicemi.

A ještě nebyla řeč o soukromé výuce, mé nejoblíbenější, ale to je na jiné povídání...

Stále váháte jestli a jak se učit cizím jazykům? Chtěli byste patřit do nějaké skupiny nebo to zvládnout sami s dobrými zdroji? Každý vám potvrdí, že je to těžké a na dlouho, ale podle mě stačí jediné - musíte jen hodně chtít.

PS: Kniha „Pan Kaplan má stále třídu rád“ od Leo Rostena určitě stojí o dovolené za přečtení. Je to také o výuce jazyků, ale hlavně se pořádně zasmějete.

pátek 1. července 2016

Je to jen déšť, Oslíku.

Někdy prší tak, že vás polévají kbelíky vody a vy se tomu musíte smát,
někdy vás zastihne déšť na kole a voda vám krásně protéká přilbou na obličej,
někdy jdete v dešti bez deštníku ulicí a do bot už se vám žádná voda ani nevejde,
někdy sjíždíte řeku a déšť shora se krásně propojí s proudem zdola,
někdy se musíte hodně snažit, abyste se v dešti utábořili nebo rozdělali oheň,
někdy sportujete venku a je to déšť, kdo si pohrává s výsledkem hry,
někdy vám déšť změní plány a užijete si spoustu zábavy doma,
někdy prší a smyje se špína a prach a vyčistí se vzduch a všechno se zase leskne,
někdy prší tak vydatně, že cítíte, jak vaše zahrada plesá,
někdy prší tak nádherně, že nechcete, aby to skončilo.

Někdy to vypadá, že na vás padá úplně všechno,
ale když prší, nic se neděje, je to jen déšť,
a když se něco děje, zase bude líp.