První bolestivou inovací pro letité praktiky byla spuštěná a nespuštěná povinná elektronická evidence úkonů následovaná přidělenou datovou schránkou s adresou, která každou milou zprávu odradí. Po prosetí největších strašpytlů se rozhostilo hrobové ticho přechodného pětiletého období, kdy se přeživší pokoušeli plnit podmínky nutné pro podání žádosti o zápis ponovu neboli nebáli se vsadit své jméno a kariéru na pokus uspět u vstupní zkoušky.
Přitom stačilo pár dní si poležet v zákonech a vyhláškách a u zkušebního testu s časomírou na krku dobře vyhodnocovat, jestli je z možností správná jen jedna, víc nebo všechny. Projít bezpečnostní kontrolou na ministerstvu spravedlnosti, minout zařízení na čištění bot a fotokoutek a ve velkém sále zvládnout asi sedmiminutovou spartakiádní sestavu překladatelů a tlumočníků v oblecích ve stylu slibuji-blahopřeji-děkuji, zakončenou rukoudáním a přípitkem na té nejvyšší úrovni, a zase se pustit do práce.
PS: O začátcích jsem psal tady: Je libo s razítkem nebo bez?
Žádné komentáře:
Okomentovat