Překlad vyžaduje čas, aby vznikl a hlavně, aby se vyvinul, uležel a dozrál. Je potřeba ho s odstupem několikrát obrátit naruby a i ta nejmenší slova zvážit a nakonec se ujistit, že vše sedí, jak má. Překlad je vždycky výzva, je to jako hodinářská práce. Zákazník, který dokáže překladateli dopřát čas, dostane vyzrálý překlad. S něčím takovým se už dá obchodovat i udělat díra do světa.
Špatně se mi někdy dělá z předloh, které je třeba přeložit. Například pokud angličtina není dost anglická, ale spíš německá nebo třeba francouzská, nebo pokud je autor předlohy, po anglicku řečeno, poněkud jazykově slabší. Překladatel musí vždy mít výchozí znění ve finální verzi, jen tak může být přeloženo to, co autor opravdu myslel, ať už mu jeho úmysl nebo jazykové schopnosti dovolily naklást svá slova jakkoliv.
Zákazníci si nikdy nedělají legraci. Vědí, co chtějí a jdou si za tím. Je jasné, že nemají tušení, jak vypadá svět překladatele, ale tak to má být. Důvěra, oboustranná a opravdová, to je to jediné, co může zákazníka a překladatele spojit. I podle mě platí, že zákazník je ten nejvyšší. A pokud jsou jeho požadavky rozumné a lze se na nich dohodnout a dojde ke skutečnému nebo elektronickému podání ruky, pak se začnou dít věci a vznikne spolupráce.
Představte si mít jednoho dodavatele všech jazykových kombinací a mít důvěru se na něj jednoduše spolehnout - to je snad sen. Být zákazníkem, přál bych si takového dodavatele mít. Jako dodavatel několik takových zákazníků naštěstí mám a udělal bych pro ně kdykoliv cokoliv.
Žádné komentáře:
Okomentovat