Dnes už asi ne

Je devět hodin ráno. Probouzí se Fortel, probouzí se i zahradnictví. Už dávno vzhůru je i pár natěšených nadšenců. Zbývá pět dní do předání zahrady.

Vzniká seznam chtěných a nechtěných rostlin, vyměřuje se dramatická cestička, naskakují nápady na změny a překvapení. Vozíky se plní, peníze lítají. Každá rostlina má své místo, některá i svoji skupinu. Tíseň nádob končí, kořeny se rozbalují. Nové plochy pokrývá kůra, spousta kůry. Déšť bere drahocenný čas, hlína obaluje prsty rukavic. Nervozita stoupá, tempo se zvyšuje. Ještě kousek, ještě hlouběji, ještě dnes?

Poslední opravy, poslední doteky, pečlivý úklid. Špunt opouští láhev a kochání začíná. A co budeme dělat teď, když zábava skončila a zahrada je hotova? Teď začne boj o karitol.

Na prázdninách

Přichází čas solare. Čas nejrozmanitějšího lebedění a ozdravného civění do letního prázdna. Čas nasadit si zámecké papuče, cestovat s naloženým kolem, jíst lesní maliny z plné dlaně a hladit si vysokou trávu podél cest.

Jsme polehaví, popíjiví, polobosí a polonazí. Klidně si dáchneme i během dne. Všude najednou vidíme nápis zmrzlina. Všichni jsou si v plavkách tak nějak rovnější. Na dece cítíme vůni trávy. Vánek od rybníka nám pofukuje po zádech. Svět sledujeme zpod klobouku. Se zavřenýma očima posloucháme hlasy a zvuky okolí.

Zpět je dávná chuť sedávat na rozpáleném obrubníku, jíst nemyté ovoce a zase někam dojet na novém favoritu. Mazat májku na chleba a přikusovat okurek. Kochat se z okýnka vlaku. Ptát se na točenou limču. Nést si skládací křesílko do letního kina. Jíst meloun i k snídani. Nahusto se po večerech dívat na romantické filmy. Neholit se, vůbec.

Užívat si tak dlouho, dokud v hlavě znovu nezaslechnete své dětské: „Babi, nevíš, co bysem si dal?"