Poznáte je snadno a tím nemyslím jen silnou pachovou stopu, nevkusnou předraženou vizáž, nejmodernější zbytečné auto a naučená gesta a fráze. Jsou to rutinéři bez studu s žádným nebo přefouknutým egem. Máte-li na tohle náladu a žaludek, čtěte dál.
Moji oborově nejbližší zlatokopové jsou jazykové agentury. Zaradují se, když najdou tučného klienta a hned vedle ložisko zoufalých překladatelů na volné noze, na kterých se dá úspěšně parazitovat a kteří překládají hluboko pod tržní cenou a s nejistotou výplaty, jen aby měli z čeho žít. A může být ještě hůř, když jakoukoliv jejich práci vezmou studenti, což pak odnese chudák klient, který textu nerozumí, jen věří a platí.
Další věc, co dokáže pěkně nadzvednout jsou všudypřítomné registrace do internetových seznamů a databází, všechny ty pseudo-ankety a žebříčky čehokoliv. Přes sociální sítě dnes totiž můžete prohnat cokoliv a to je děsivé. Kdo by ale nechtěl na webu vydělat peníze? Urvat si, co jde, jakmile se naskytne příležitost, objeví se nějaká masa potenciálních klientů a nebo mezera na trhu nebo v zákoně. Ale myslíte, že potřebujeme prachy?
A co služby? Po pěti letech se nezapne myčka a vy slyšíte: "No jo, buď koupit novou řídící jednotku nebo pořídit novou myčku." Jak jinak. Jak můžou tihle lidé v noci spát? A pak se objeví Pan Opravář a všechno spraví. A proč každý, kdo umí řídit poslední VW a telefonovat může být finanční poradce? A víte, že krédem dnešních přeplacených druhořadých manažerů je, že k životu stačí umět s Excelem a trochu anglicky? Jakto, že je někdo spokojen i když nic netvoří, nevyrábí, nikoho nezaměstnává, nic neriskuje, nenese odpovědnost, jen přeprodává nebo se chlubí cizím peřím? Co je normální?
Nikomu nezávidím zaměstnání nebo pozici. Vážím si každé poctivé práce. Nemluvím o tom, kdo to má dobré nebo špatné, lehčí nebo těžší. Klíčem k úspěchu je rozpoznat své místo, své poslání. Pokud jste na špatném místě, jste na špatném místě. Mám rád velké cíle, velké úkoly, velké výzvy. Je mi jedno, že ostatní vydělávají nechutné peníze. Už v pěti letech jsem prý tvrdil, že budu učitelem. A přestože jako učitel musím mít alespoň dvě zaměstnání, každý den cítím, že to je moje místo.
Když už se něco dělá, má se to dělat pořádně. To je základ. Rodiče vám to vždycky říkali. A já bych dodal s láskou, to jsem taky někde slyšel. Nezáleží na tom, kam vás tenhle základ dostane, rozhodně ale nebudete nula.
Žádné komentáře:
Okomentovat