Milujeme tu každodenní pestrost, volnost a improvizaci ve všem. Jsme v tom sami, jsme středem pozornosti. Všichni čekají, co z nás vypadne a co se bude dít. Každé slovo má svou váhu, každé gesto má svůj význam, každá informace má svůj čas. Rozhodujeme se plánovitě i spontánně, dobře i špatně. Umíme mnoho úsměvů a nepoznáte, co nás trápí. Do každé hodiny jdeme naplno a rychle se dobíjíme. Odměnu nečekáme, potřebujeme jen žáky a důvěru. Úspěchy našich žáků mluví za vše. Nemíváme to jednoduché ani růžové, ale dokážeme si vždy poradit.
Jdeme na to každý po svém, ale učíme se od sebe. Vzájemně se inspirujeme, ale také se chceme odlišovat. Všechno ukazujeme, vysvětlujeme a opakujeme. Všechno vidíme, slyšíme, vnímáme, hodnotíme a vyhodnocujeme. Za všech okolností jsme pozitivní, spravedliví a trpěliví. Hlavně ale neustále laskavě tlačíme, vedeme a kontrolujeme, aniž by o tom žáci věděli. Děláme jim to hezké a chceme výsledky. Vzájemně se doplňujeme a obohacujeme. My jim to dáváme a oni to chtějí. To je ideál.
Ano, trošku jsme se to naučili na univerzitě, ale vše opravdové nás naučily až naše třídy.
