Na první pohled vypadá hrozně ale neškodně a nemůžu ho dostat z obalu, táhne se a brání se. První kontakt s jazykem po chvilce napovídá, že se něco blíží. Nevinné lehké zaštipování rychle nabírá obrátky. Náhle je tu bezradnost, kam bonbon v puse nalepit dřív a na jakém místečku si ulevit, zatímco v krku už to naplno vypaluje hlava nehlava všechno živé, zdravé i škodlivé. Naštěstí se už na patře začíná slibně rozpouštět. Cítím, že intenzita slábne a že brzy bude konec. Doufám, že ještě dnes budu schopen na jazyku rozeznávat chutě dalšího jídla a krk se po několika hrncích oblíbeného čaje zase zklidní.
Když to jednou dáte, tak si to pak klidně budete opakovat kdykoliv. Jste hrdina, který si zase posunul své limity.