Výnos z hektaru

Jak to udělat, aby se z jarního slova půda stalo podzimní slovo úroda? Na to se snaží odjakživa přijít každý po svém všichni velcí i malí zahrádkáři. Každý rok to ale nakonec vzdávají a vyčerpaní pokorně respektují, že to je zázrak.

Už od jara si o tom s očima navrch hlavy povídají, nebo zarytě mlčí a nic neprozradí, ale všichni se chtějí dostat k podstatě kouzelného receptu. Nevadí hlína za nehty ani pot na tváři. Chtějí přírodě pomoci a napjatě sledují, jak přerůstá přes hlavu i přes plot to, co bývalo malé a křehké.

Milují letní obědy venku a přes natažené nohy se kochají na všechny strany. Ať už slunce žhne nebo buší bouřka, léto je jedna velká párty – oslava zdroje obživy, oslava zdroje radosti.

Když pak s babím létem dostávají další šanci, naposledy zavrčí svou mechanizací a uloží s láskou svou úrodu na zimu, začínají se těšit, až už zase jarnímu slunci nastaví svá půltěla a všechno začne nanovo.

A v zimě, když je klid a čas, mohou se konečně zastavit a přehlédnout svůj sad, zahradu, balkon, nebo svůj pokusný zeleninový záhonek, a spočítat si výnos z hektaru, jako to vážně a hrdě dělával můj děda.