Řekni řeka

Nenápadně pramení. Teče, větví se a celí. Voní stokrát jinak. Zní a přehlušuje všechno. Má břehy, barvy a tajemství. Zrcadlí okolí. Zchlazuje tělo, zklidňuje duši. Nechá se pohladit i rozčeřit. Přitahuje vše živé, hodné i zlé. Spojuje i rozděluje. Sytí i bere všechno. Zúrodňuje pole i zaplavuje města. Nadnáší lodě a obrušuje ostré. Trhá skály a přesouvá písky. Překoná vše a nezastaví se. Sebevědomě roste, s chutí meandruje a na rovinkách odpočívá. Nerušena neublíží, vítá přítoky a zesiluje. Celá se dává, když se vlévá do moře, a oddychne si.

Stačí ji vidět a slyšet. A když není poblíž, tak jen vyslovit.

Jak jsem poznal Cestovatele

Kdo by chodil na besedu s někým, kdo zůstal doma a vedl normální život. Ty se přeci dělají se ztělesněnými sny, s lidmi, kteří někde byli a něco viděli, i když vyprávějí i cizí příběhy. Zajímá nás to, protože je to zajímavé. Člověk je prý nejšťastnější na moři. Ještě chvíli a věřím, že uvěřím.

Cestovatel není ten, kdo všechno má a pak jen z plezíru cestuje se vším pohodlím a vymoženostmi. Je to spíš ten, kdo nemá nic navíc. Nikoho nepřemlouvá a nenutí, aby s ním sdílel plány a sny. Rozhodne se vyrazit na cestu. Rozjede se objevovat i bez cíle a směru a nedělá nic, jen obdivuje. Má přátelství s lidmi, kteří ho drží nad vodou. Budí rozruch, nejen když s lodí vlastní konstrukce vjíždí do přístavu na plachty. Soustředí se na to podstatné. Není polepený sponzory. Proplouvá mezi režimy a byrokraty. Nevydrží tam, kde se to nehoupe. Vlastně nemá nic, jen čas, a ten ani nevnímá.

Ale proč? Pro pírko tučňáka, pro pocit, pro zážitek? Říká, že není rozdíl v zážitku na širém moři nebo doma za pecí, že jde právě o to zvládnout něco obdivuhodného, že je to jen o síle emocí, o čirém tady a teď. A tím myslí, že život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech.

Je to jiný živočišný druh, jmenuje se Světoplavec mořský, latinsky Terranauta mare. A jeho osobní těžce nabytá životní moudrost? - Všechno je jinak.