Zobrazují se příspěvky se štítkemTaková encyklopedie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTaková encyklopedie. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 7. září 2025

Healing Festival

Pozvání přijala všechna božstva, světy mužů a žen, lidé všech vyznání a tetování. Spalo se v luxusním kempu na čerstvě pokáceném kukuřičném lánu a na program se chodilo do rozlehlého anglického zámeckého parku s přednáškovými stany, stánky, pódii a oltáři. Při takové koncentraci dobra nešlo zmoknout, mračit se ani vytáhnout plechovku piva. 

Kde jinde než ve Světlé a ještě k tomu nad řekou mohl každý dostat přesně to, pro co si přijel. Při takovém stupni sounáležitosti bylo možné otevřít jakékoliv téma, nesoudit největší chyby rodičů a sdílet rovnici uzdravování lidstva. Jednomu by se z té energie rozbolela hlava. 

Nikdy jsem nenáhodou nezaslechl tolik inspirativních dialogů. Nikdy jsem neviděl takové množství a takovou pestrost individualit, ale bylo zřejmé, že všichni ti lidé kolem jsme my. Bohužel čas přeci jen nakonec plynout začal a nastal návrat do světa podprsenek.

čtvrtek 10. července 2025

Lovkyně perel

V centru Vieste až na ostruze Itálie se to lidmi jen hemží. Pár kroků dál je ale liduprázdný procházkový plážový ráj.

Tam je ideální místo pro účastníky praktické části semináře Práce s vlnou pro pokročilé skokany. Tam uslyšíte víc polibků než v Čechách na Silvestra, když se Italové zdraví a loučí.

Tam, když vyrazí hvězdice s kámoškama ven, vytvoří pro potápěče obdivuhodná souhvězdí. Ale kdo dokáže s láskou svým synovcům až z dvaceticentimetrové hloubky denně vylovovat hrst mušlí, ze kterých jen pár postoupí do finále, to je moje hvězda největší.

pondělí 23. června 2025

Sátníci

Najednou se rozhostila nezměrná svoboda s možností volit v každé vteřině, cítit odpověď na všechno, říkat, co chci slyšet, mít se výborně a stejně tak se cítit.

Táta říká, že nejlepší období začíná. Honza převádí lidský život na pytlík bonbonů. Obelix nevidí rozdíl po napití.

Je na každém, jak se rozhodne prožít svou padesátku tentokrát.

pondělí 8. dubna 2024

Jednostranný zánět spojivek

Ještě dnes může cestovatel po dvoudenní jízdě autem stáhnout okénko a nasát vůně kdysi věhlasné květinové riviéry namíchané zpěněným mořem a nesené větrem, ohýbajícím palmy a ulevujícím stromům obsypaným citrusy. I pro akutní konjuktivitidistku s černými brýlemi je jarní Sanremo úchvatné, natož ho vidět oběma očima.

Když jsou ostatní smysly silnější, mnohem intenzivněji a dříve než ostatní hosté ucítíte tu pestrost italské snídaně. Víc vnímáte tah motoru do strmého stoupání a citlivější jste na zvuk preventivního troubení do většiny zatáček na devadesáti kilometrech lesních zatáček, kde se dnešní auta nikdy neměla potkat. Máte nezvyklou možnost poloslepě důvěřovat řidiči, který vás, jako varhaník ovládající všechny pedály a páčky, veze směrem k vysněnému cíli, kde každý čtvereční centimetr zorného pole stojí za to.

středa 17. ledna 2024

Kosmonos první

Sotva jsem si trochu srovnal Siri, je tu další kecal, jen mnohem větší a silnější.

Uložen jako hlavní uživatel, zkouším reagovat pevným: „Přebírám řízení!“, ale ve svém věku to asi ještě nechápe.

středa 10. ledna 2024

Fantomaska

Několikadenní zimě toho roku vděčím za nečekané odhalení.

Jednoho mrazivého rána jsem zůstal stát v němém úžasu, když si k černému roláku a kabátu oblékla na své dlouhé ruce rukavice z lesklé hladké černé kůže. Navždy byly prolomeny její obranné instinkty a ukázalo se, co mělo být navždy skryto. Jakmile oddemonstrovala střílení z rukavice a sfoukla si prsty s vteřinovým náznakem padoušského úsměvu, nesmál jsem se.

Ve skutečnosti je pravým opakem démonického hrůzu nahánějícího monstrózního pána pařížského podsvětí, ale tajuplná zůstává a všechno dělá naplno s podobným nasazením a rozhodností. Nevysvětlitelně se věci kolem ní dějí a je s nimi hotova dřív, než by je kdokoliv jiný stačil jen rozmyslet.

Není divu, že i podobně nadlidsky odpočívá - přečte knihu za dva dny nebo si dokáže během i krátkého odpoledního spánku na gauči krásně přeležet obličej z obou stran.

pátek 9. června 2023

Karavanismus

Nikdy nemůžete být dost připraveni na to, jaká jízda to bude, až si poprvé v životě půjčíte karavan.

Vyjedete a okamžitě jste jednou nohou na dovolené, protože k řízení vám postačí ta druhá. Panoramatický výhled z předních výloh je nevídaný. Jako v kokpitu letadla pořád dokola všechno kontrolujete a sloní zpětná zrcátka vám ukazují, jak krásně se držíte mezi čárami svého pruhu. Před podjezdem vám vždycky někdo ukáže, že se svou výškou projedete. Všechny kilometry ujeté dopředu se ani nemohou vyrovnat tomu, jak snadno se dá po centimetrech s tímhle autobusoidním vozidlem couvat. I na megaparkovišti ho najdete ve vteřině.

Nikdy jste neměli na silnicích tolik respektu. Děti vám nadšeně mávají, batolatům vypadává dudlík. Natolik vám to stoupne do hlavy, že máte tendenci zdravit řidiče kamionů, se kterými se díváte z očí do očí. S takovýmhle pocitem nemůžete jet nikam přímo. Nespěcháte. Kdykoliv za jízdy si skočíte na záchod, zdřímnout si nebo umýt nádobí. Celý den jen jedete a usmíváte se a přemýšlíte, kde na noc vysunete stabilizační nožičky.

Míjíte parkoviště u rozjásaného fotbalového hřiště i to u dunícího aqualandu, až se vám zalíbí na romantickém místě s řekou na dohled, obklopeném mladou dubinou, kde se za úsvitu probudí snad celý příruční atlas místní fauny.

Nakonec i úklid mini bytu na kolách a vylévání záchodu je zábava. V myčce vyčuhujete na obě strany a celí pokrytí aktivní pěnou si užíváte ty velké plochy a ty mnohé mouchy, i když některé ani nejsou vaše.

Cítil jsem se jako táta při přesedávání z Pragy V3S do auta na konci brigády, na kterou mě jako dítě brával s sebou, když jsem se pak posadil téměř na úroveň silnice a s uzoučkým průzorem a pidi zrcátky jsem tím naším angličákem vyrazil na nákup.

čtvrtek 11. srpna 2022

Itálie doopravdická

I přesto, že italské espresso na dně roztomilého šálku s talířkem a lžičkou za maximálně euro padesát v celé zemi zabere jen pár vteřin na stojáka u pultu v motorestu, všichni ve dlouhé frontě rádi počkají, až se Italovi rozlije blaho po tváři, obzvláště pokud si do něj přidal jeden cukr.

Ale největší objev pochází z řízení Florencií. Klíčem k přežití je být neustále v pohybu. Jako všichni domácí třeba ani neblikat, nebrzdit, ale pořád se pohybovat a tím naznačovat, co se bude dít dál. Být pomalí a rychlí zároveň. Takový proud života může zachytit a ještě ho oddirigovávat gesty jen jazyk neustále něco vyprávějící s rychlostí jen zdánlivou, tak milující své slabiky, ligatury a elize, který se v 9. století nemohl vyvinout jinak než z vulgární latiny pocitově se chovajících doopravdických lidí.

Potom, co už všichni cizinci dávno sjeli z dálnice, jsme silnicemi nižších a nižších tříd pokračovali krajinou plnou kopců, polí, vinic a zatáček až hluboko do srdce Toskánska, povečeřeli s místními limuzínu mezi masy a přespali nad restaurací otřásající se rytmy všudypřítomné italštiny, abychom pochopili, že vše opravdové italské dává dokonalý smysl.

úterý 14. září 2021

Železná lady

Někdy je úporná, svéhlavá a dělá z faldíčku plis.

Ale na rozdíl od proslulé britské premiérky, která zesnula v roce 2013 v 87 letech, tahle dáma nosí ještě sukni na gumu a železná má jen rovnátka.

neděle 22. srpna 2021

Alfakosák

Co si asi o sobě myslí ostřílený kosák, který ze špičičky dvanáctimetrové cypřiše přehlíží celý svůj rajón? O čem asi zpívá každý den ve stejný čas s hlasitostí a naléhavostí kostelních zvonů? Co asi sděluje tvor vymykající se učebnicovým popisům, který je schopen v naší nepřítomnosti dočista ozobat bohatou úrodu našich prvních borůvek s chutí hladového T-Rexe, i když je na stráži havran Sean, plašič pták plastový?

středa 21. července 2021

O šlaše

Nejen z terasy pronajatého domu vypadá výhled na pastviny jako fotografie ze safari. I dobytek si jako my očividně užívá pestrosti a bujnosti přírody Českého Švýcarska s prázdninovou pohodou, která svým hlučným tichem určitě přesahuje hranice ročních období. Není divu, že člověk se zde zmohl jen na vyšlapání úzkých pěšinek mezi ohradami z kůlů a prken nebo na traktorem hluboce vyježděné obslužné cesty nebo na vydroleným asfaltem pokryté silničky vedoucí k domům osadníků, kteří zde po generace drží krok s přírodou. Nic z toho ale není trasa vhodná pro čtyřkolový elektrický invalidní vozík v tom nejčínštějším možném provedení, na kterém jsem se stal cestovatelem během svého krátkodobého bezšlaší.

Ale i tak lze zažít mnohá dobrodružství. Třeba vyzkoušet místní vozíčkářskou trasu Klubu českých turistů pravděpodobně nikdy nejetou opravdovým vozíčkářem. Nebo jako neúmyslně špatně parkující lufťák být svědkem přepnutí městského strážníka do režimu Pomáhat po ukázání nohy v ortéze. Nebo zůstat kvůli nevídanému stoupání a alarmujícímu zápachu elektromotoru nemilosrdně odstaven těsně pod vrcholem výletu. Nebo se nečekaně stát součástí mezinárodního ženského etapového cyklistického závodu, kdy plná hospoda vzhlédne od piva na trať na vozítko, které s berlemi připevněnými nasvislo za sedadlem vypadá jako autíčko utržené z autodromu.

Na začátku bylo přetržení pravé Achillovy šlachy při Úterním fočusu. Jen silou své silné víry, že se určitě zase nic nestalo, jsem ve škole odkulhal první maturitní den a těšil se na druhý, až vyzkouším své roky piplané maturantky, ale když jsem si navečer pobolívající místo mazal fučavkou, nahmatal jsem hluboké nic, a tak jsme jeli. Pro ambulantního chirurga to byla rutinní ruptura, která se musí řešit jedině operativní suturou a v další vteřině mi už obrovský chlap holil a sádroval nohu, zatímco mi už šlo hlavou, proč mě tenhle šokující pád z oblaků vrátil na zem. Milion rozdělaných úkolů a plánovaných radostí se v nemocnici scuklo na krocení bažanta.

Normálně zelenám už v jakékoliv čekárně a hned se mi tam všechny příznaky jako zázrakem rozplývají. U odběrů si sedám jen v případě, že není možné si lehnout. Tentokrát jsem byl v klidu a smířený. Až zpětně mě samotného překvapilo, že jsem zůstal pozitivní i při dvoudenním čekání na skulinku v operačním programu, liboval jsem si hladovění a po operaci jsem hned dokázal komunikovat s lékaři o tom, co bude dál. Nebýt toho, byla by noha postaru zakonzervována v sádře na nehybné dva měsíce a neměl bych už týden po operaci polohovací ortézu, kterou jsem si nastavil sám, protože na kontrole na mě bohužel vyšla jen opisovatelka lékařských zpráv.

Na operačním sále jsem samozřejmě kontrolovaně omdlel, ale až v poslední vteřině podání spinální anestezie, takže to stihli. Ještě než nohy úplně odešly, už mi lýtko natírali oranžovou dezinfekcí. Celou půlhodinu operační doby jsem pak klábosil s mladičkým anesteziologem navzdory vzdálenému řinkotu chirurgických instrumentů. Nezáleželo mi na tom, u koho šiju, důvěřoval jsem lékařům a odevzdal se.

Na nohu jsem se nezlobil. Vyříkali jsme si to spolu v klidu sami hned při příjmu po příjezdu mé kolečkové postele do prázdného nemocničního pokoje, kde jsem v izolaci čekal na výsledek covid testu. Ani nebyl důvod se zlobit, protože wikipedické heslo říká, že nejrizikovější skupinou jsou rekreační sportovci mezi třiceti a padesáti lety věku a že šlacha nemá žádná nervová zakončení, a proto předem ani nic signalizovat nemůže. Věřil jsem svému nepochopitelně dokonalému lidskému tělu, že situaci zvládne.

Skoro to jediné, na co se dalo kolem dokola nemocničního pokoje dívat, když člověk nemůže po operaci ani číst, byla A4 plná piktogramů s nadpisem Jak se vyhnout pádu? a spoluležící Bohouš, jehož velké tělo bylo z pro mě neznámého důvodu kvůli dvěma dírkám pro operaci břišní kýly oholeno a nadlouho nesmazatelně oranžově natřeno od kolen až po prsa. Když už pak číst šlo, pokračoval jsem v četbě knihy o léčbě informací, kterou mi někdo tematicky a tajně sbalil do nemocničního zavazadla. Četl jsem o souvislosti způsobu života a zdraví, o tom, že medicína je jen jedna a že má sama se sebou co dělat a že lidé se musí pídit a uzdravovat se sami. Přestože velmi rád vyslovuji sestřičko, tak v nemocnici stačilo.

Doma jsem nebojácně vyrazil do ulic na mechanickém vozíku. Mým jediným a největším trikem bylo udržet rovný směr. S každým metrem jsem si v hlavě sumíroval fiktivní úřední dopis o bezbariérovosti města. Přestože si jako zkušený muškař umím napoprvé nahodit na ortézu nohavici čehokoliv a za chůzi o berlích se specializací na pohyb po schodech jsem už v nemocnici dostal jedničku, tak jsem už u většiny běžných činností zjistil, že s jedinou nohou a s rukama na berlích to prostě nevychází. Proto jsem velmi vděčný, že mám statnou ošetřovatelku a dvě asistenční děti.

čtvrtek 21. ledna 2021

Veterinární švadlena

Některé profese časem zanikají, jiné doba naopak přináší.

Jedním z takových příkladů je řemeslo, které se vyvinulo z šití ochranných roušek pro ústa v šití milých zvířátek pro potěšení. Tvůrci překvapují obdarované tvary, velikostí i precizností provedení, ale jejich radost je větší hlavně tím, že mohou zvířátka pro změnu nakuchávat.

pátek 13. listopadu 2020

Husopečka

Vždycky když babička nebo maminka pekly husu, nepřišlo jí to nijak zvláštní. Lidé jedli, co bylo. Víc si jídla vážili. Všechno dokázali beze zbytku zpracovat.
  
Až když poprvé oprášila rodinný recept, usnula, i když byla husa v troubě přes noc, odmastila celou kuchyň, rozdělila se a sklidila pochvaly, stala se teprve dospělou.

pátek 30. října 2020

Předpověď hluku

Očekáváme ticho, místy velké ticho. Hladina zvukového smogu měst se pohybuje na historických minimech. Pozorujeme alarmující pokles stupně hučení restauračních digestoří. Naopak prudce vzrůstá úspěšnost rozeznávání klapání nově podražených bot chodců. Nad běžné limity významně zesiluje i cinkot psích známek. Úhrn dětského křiku z hřišť a z otevřených oken tříd je na netypicky nízké úrovni pro toto roční období. Koeficient průraznosti hlasů drben bude i v příštích dnech snižován rouškami, zatímco sanitky v protokolech o měření hlučnosti dopravy pravděpodobně ještě poskočí.

Tento trend přeje nejen studiu na dálku, ornitologům a dlouhým procházkám, ale i rozjímání ve prospěch autorství, poslechu tikotu hodin, kručení v břiše, nádechů a výdechů. I nadále tedy platí doporučení: zaposlouchejte se do sebe!

neděle 29. prosince 2019

Mezi nebem a Pastvinami

Jednou v létě jsem seděl v koruně staré třešně s veverkou a přemýšlel o hradbě zeleně, která nás oba zneviditelňuje. Rozjímal jsem o tom, co tohle místo mimo čas pro nás znamená a jak nás všemi živly lidi nelidi nabíjí.

Na zemi, která svádí k chození naboso, v krajině přitahující létající stroje, v lese, který oplývá chrastím, ve svahu tak zarostlém, že tam mizí míčky, mezi vyšlapanými cestičkami ke hrázi na limču a do kiosku na nanuka stojí nad Psí zátokou dřevěná krabička, kolem které slunce obíhá. Po ránu nás paprsky budí do otevřených dveří a odpoledne dosvítí až na babiččinu tapetu.

Platí jiná pravidla, jinak se tu mluví. Jídla uvařená z mála jako zázrakem chutnají všem. Děti si za průtrží mračen hrají venku. Dospělí listují starými časopisy a míchají ohmatané karty, a když tu nikdo není, místní slepice opanují lavičky a vosy staví nová hnízda.

Vzduch tady člověka vyhládne a peřiny nadýchá. Je plný vůní volna a nesekané louky. Když večer zavoní ohněm, díváme se na něj přes špekáčky. Všude kolem je černočerná bojavá tma, ale stateční, kdo vzhlédnou, oněmí odměnou obsypanou jasnými hvězdami.

Nejvíc je přiblížit se ke břehu. Dychtivě spěcháme přes potok a kořeny, kličkujeme mezi netrpělivými loděmi, dokud neuvidíme hladinu, která je zase níž nebo výš. Dotýkáme se vody dávající naději bobkařům, abychom nejprve zachránili topící se včelu a pak osmělili tělo i duši a plavali a dováděli, protože není vody hladší a nejmazlivější.

neděle 10. listopadu 2019

Teorie Velkého úsměvu

Existuje spousta výkladů o tom, jak to všechno začalo. Teprve před několika lety se ale objevila teorie, která znamenala průlom ve vnímání reality. Rozkolísala tradiční názor na stvoření, rozptýlila dosavadní spekulace a nabídla alternativu, která v užším smyslu označuje časový bod, kdy začalo pozorovatelné rozpínání.

Zkrátka, než lépe porozumíme vesmíru a světu kolem nás a budeme schopni lépe vyvodit, co se vlastně stalo, zvykněme si prozatím říkat, že vznik všeho počítáme od takzvaného Velkého úsměvu. Ten se totiž objevuje všude. Nejen po ránu, nejen ve dveřích, nejen před spaním.

čtvrtek 1. srpna 2019

Italský fenomén 75+

Jsou podobné našim babičkám. Na ulici v přímořské vesničce byste je v šátku a zástěře přehlédli, ale když s plážovou taškou s ručníkem navrchu scházejí po schodech k pláži celý svůj život na stejné místo, začínají se proměňovat.

Je-li jejich místo obsazené, dokáží ho jediným pohledem získat zpět. Svléknou se do plavek, bujné vlasy odklidí čelenkou, namažou se niveou z modrého kelímku, nasadí sluneční brýle a naplno se vystaví rannímu slunci a slanému povětří. Žádné lehátko ani slunečník. Ví přesně, kdy zůstat ve stínu a kdy se slunit. Tváří se nepřístupně, ale na pozdrav roztají, potom spolu štěbetají a nakonec si i vzájemně namažou záda. Protelefonují dlouhé minuty se svou velkou rodinou a všechna gesta zvládají i jednou rukou. Žádný časopis, jen mini Bible, a než jdou do vody, pokřižují se.

Vypadá to, že přes kameny ani do vody nevlezou, ale v kontaktu s vodou ožijí. Buď stojí do půl pasu opřeny o svůj oblíbený kámen, po chvilce sladí své pohyby s vlnami a nechávají se omývat a ještě u toho cvičí bolavé nohy, nebo nasadí plaveckou čepici a brýle a kraulují sem a tam jako vždycky. Kouzlem převlékacího pytle vlastní výroby jsou náhle v suchém a dlouze se pak kochají pohledem do slunných modrých dálek, drží palce plavcům ve vlnách a usmívají se na hrající si děti.

Jsou to přátelské solitérky. Nepijí, nejedí. Jen si jsou. U moře.

středa 27. února 2019

Důchodcius dravý

V dnešním díle se zaměříme na specifické chování tohoto druhu, které je příkladem dokonalé adaptace. Jedná se o pozoruhodný jev pozorovatelný s katalogovou pravidelností v nákupních řetězcích, které se článek po článku rozšířily ze západu až k nám.

Už za ranního šera začíná dechberoucí podívaná. Z mnoha směrů se svým tempem a způsobem přibližuje bezpočet jedinců. Lékaři kroutí hlavou v prázdných čekárnách. Prodavačky nasazují úsměv. Ostraha je na nohou. Návnady nastraženy.

Jakmile se dveře otevřou, zapomínají na věk i přednost zprava. Košík na košík vjíždějí se seřazenými nákupními seznamy. Cílí na konkrétní balení, barvy a velikosti, na cokoliv. Pokladní pás mnohokrát předělí a v mžiku s blaženým úsměvem vyrážejí k domovu svůj nákup zpracovat.

Proč tak riskují a vyrážejí v zimě s chodítkem na letních gumách? Proč přestávají být přáteli a potlačují svou mírumilovnost? Proč se zásobují jako nikdy předtím a kupují víc, aby měli dost?

Shromažďují, aby mohli rozdávat. Nepřestanou, dokud se svým nejmilejším nerozdají úplně.

středa 16. ledna 2019

Tříkrálová pětice

Co nás nutí dělat vždycky jako vždycky? Je milé vidět tradice znovu se blížit kalendářem. Je zklidňující zažít ve svém životě pravidelný pevný bod. Všechno se ale mění a vyvíjí a občas přijde čas a důvod rutiny pozměnit, otevřít se novým vlivům, podívat se pod jiným úhlem.

Trvalo přes čtyřicet let, než si nás našli, naléhavě zaklepali a své dary nám předali. Je jich pět, jsou pružní a důslední a mají to blíž, takže k nám mohou přicházet z Tibetu každé ráno.

středa 5. prosince 2018

Nastavení spánku

Režim spánku je plně adaptabilní a za vhodných podmínek se spouští automaticky. Výchozí nastavení lze v případě potřeby uživatelsky upravit.

TIP: Je-li spánkový režim poruchový, zkuste následují úpravu: Menu - Emoce - Nastavení - Spánek - Vlastnosti - Upravit - a zatrhněte položku Zavřít všechny dveře (tento filtr potlačí neodbytné myšlenky a strachy). Nové nastavení lze uložit jako předvolbu do Oblíbených.

Aktivace se provádí standardním hlasovým příkazem „Dobrou noc“, zkráceně také „Dobrou“.