Šťastných deset

Berta, Rodrigo, Stella, Valérie, Karla, Pierre, Vasil, Chloe, Lászlo a intelektuál Horácius se tetelí blahem v tři týdny zajetém dlouho očekávaném koutku živé přírody, jehož nejvhodnějšímu umístění se už od prvopočátku interiér domu přizpůsobil. Takový vztah k přírodě domácí mají.

Pozorovatel z lenošky ani neví, kam oči nořit dřív. Nejraději by si ponořil hlavu celou, aby byl té pestrosti fascinujícího nano světa blíž a nechal se zdravit a vítat tím jejich uždibovačným klepetím způsobem.

Mohl by od nich odkoukat i ten jejich trik s krunýřem. Svléknou ho, když v něm nejsou šťastní.

Kdo jsem?

Je jasné, že málo lidí si řekne v kovomatu o tůčko nebo si připíše na svůj cestovní seznam faldovky. Jazyk nás neustále překvapuje – slyšíme něco poprvé, a stejně to pochopíme, anebo z nového rozumíme možná tak jen prd a dva ořechy.

Vyjadřování také překvapivě spolehlivě ladí s geneticky podmíněnými osobnostními rysy. Například ostatní zajdou do města, ale oni zaběhnou. Kde se ostatní zastaví, oni jen přibrzdí. A když ostatní říkají, že se tam staví, oni se tam jen otočí.

Může se samozřejmě stát, že někdo má tryskomyšího jednoho z rodičů, ale znám i případ, kdy to někdo chytil z obou stran.