Pozvání přijala všechna božstva, světy mužů a žen, lidé všech vyznání a tetování. Spalo se v luxusním kempu na čerstvě pokáceném kukuřičném lánu a na program se chodilo do rozlehlého anglického zámeckého parku s přednáškovými stany, stánky, pódii a oltáři. Při takové koncentraci dobra nešlo zmoknout, mračit se ani vytáhnout plechovku piva.
Kde jinde než ve Světlé a ještě k tomu nad řekou mohl každý dostat přesně to, pro co si přijel. Při takovém stupni sounáležitosti bylo možné otevřít jakékoliv téma, nesoudit největší chyby rodičů a sdílet rovnici uzdravování lidstva. Jednomu by se z té energie rozbolela hlava.
Nikdy jsem nenáhodou nezaslechl tolik inspirativních dialogů. Nikdy jsem neviděl takové množství a takovou pestrost individualit, ale bylo zřejmé, že všichni ti lidé kolem jsme my. Bohužel čas přeci jen nakonec plynout začal a nastal návrat do světa podprsenek.
Žádné komentáře:
Okomentovat