Měl jsem přeloženo a s vymazlenou výslovností a intonací mnohokrát doma před zrcadlem načteno. Když housle dozněly, snažil jsem se, aby můj přednes co nejméně kontrastoval s přirozeně excitovanou oddávající, pro kterou to už bylo podruhé a která běžných obřadů provedla už stovky. Pauzy v tlumočení jsem si krátil čtením zvlhlých tváří asi dvaceti přítomných. Tušil jsem, že i stále mírně nakyslý český otec v první řadě, kdysi zmítaný obavami a předsudky, už zase svou jedinou dceru bezpodmínečně miluje.
Mojí svatební kyticí byl puget poděkování na rozloučenou probarvený vděkem a pevně svázaný ujištěním, že všechno bylo v pořádku. Neboli all correct – foneticky [ɔːl kəˈrekt], dnes známé jako OK – kdysi zpráva nejvyšší důležitosti od rybářů, kteří se živí a zdraví vracejí s oddechem tak silným, že přehluší moře, které je už zase smířené, vyčerpané a krotké.
Žádné komentáře:
Okomentovat