Za dveřmi č. 47/II. patro

Dnes jsem tlumočil věc, která se neměla vůbec k soudu dostat. Vehnala do soudní síně sousedy, které malicherný spor proměnit v hyeny. Jako na divadle po všechna dějství jen mlčky přihlíželi, jak jejich právní zástupci nevratně čeří vody poklidného soužití. Zkušený hlučný břichoun a vyrovnaná mladá štika dělali jen svou práci. Zatímco ona se pohledem do listin dlouze odmlčovala maskujíc hledání trefných slov, on jsa v úzkých salvami “takže-jako-prostě” kontroval.

Nedivím se, že si soudkyně vzala týden na rozmyšlenou. Pak zazní rozsudek a bude děkovačka.