Stoupáme po schodech, které někdo okobercoval už koncem osmdesátých let. Nezměnily se záchody ani počet umělých rostlin. Stěny ztmavly do odstínů tradičních koření. Přibyly pestré obrazy, východní dekorace a šnůry barevných vlajek pod stropem. Ve vzduchu jsou vůně dálek, odkud si přijeli pro naše uznání a obdiv. U nás je totiž možné jejich rozpálenou kuchyni spolehlivě uchladit pivem.
Nelitujme kuchaře, který stíhá v čase oběda svými chody zaplnit prázdná místa všech stolů, ani obsluhu povznesenou nad všechny skvrny na ubrusech. Litujme snad jen zpěvačku ze starého přehrávače, která svou vzletnou písní v nekonečné smyčce navozuje dojem, že tady čas neplyne.
Až sfoukneme svíčku a rozpálené nádoby zchladnou, prsty zežloutnou od kurkumy a nepřeberné uďobávání skončí, získáme malý vhled do obrovské kultury se stovkami dialektů prastarého jazyka, ale úspěch restaurace poznáme, až se mezi lidmi začne o ní povídat, až si Češi její název zjednoduší.
Žádné komentáře:
Okomentovat