Vyprávíte a čas jako by se
zastavil, krásně se to poslouchá. Nezdržuji Vás, paní Levá?
Ani v nejmenším. Ještě mě napadá
k tomu cestování - už si nemyslím, že sníh je někde bělejší. Byla jsem všude a
myslím, že jde o mnohem víc. Upřímně řečeno trošku závidím lyžím, které jezdí
lyžovat pravidelně do zahraničí, to ano.
Litujete snad něčeho?
Víte, já nelituju ničeho ani
žádné zkušenosti. Bývala jsem první i poslední, obdivovaná i opovrhovaná. Divil
byste se, na jakém svahu a v jakém sněhu jsem si věřila i když jsem si chvílemi
neviděla ani na špičku. Bývala jsem opečovávaná v lyžárně horského hotelu i
zapomenutá, zaprášená v garáži, jako by zima a můj čas neměly už nikdy přijít.
Všechno jsem ve zdraví ustála a jsem pořád tady a to je to hlavní.
V posledních letech nebyly
zrovna ideální sněhové podmínky, ale to se říká vždycky, protože lidé si toho
moc nepamatují a všechno jim v tom spěchu splývá.
Zimy jsou různé, ale kdo chce,
sníh si vždycky najde. Například loni jsme jeli do Krkonoš a sníh se objevil až
za poslední zatáčkou před cílem cesty. Letos jsem měla neobvyklou příležitost
krásně se projíždět po celý týden, a když k tomu přidáte pár spontánních
jednodenních výjezdů, tak to hodnotím jako dobrý rok. Už se ale těším na
zaslouženou údržbu a odpočinek na svém místě.
Chcete tím snad naznačit, že
jste stará?
Pozor na to slovo, mladíku, to
se dámám neříká! Dokážu ještě sjet sjezdovku na jeden zátah, předvést se před
nastoupeným lyžařským výcvikem, udržet se na ledu, projet těžký předjarní sníh,
kdykoliv zastavit na místě nebo nahodit sněhem celou frontu až po kolena!
Moc se omlouvám, nechtěl jsem
Vás urazit. A co Vaše poslední zima?
Letos bylo počasí tak horsky
proměnlivé, že z toho byli lidé až zmatení. Nevěděli, jestli si dát dřív Aperol
nebo Bombardino a jak se mají obléknout. Říkáte si, kolik dní v mlze, větru a
sněžení připadá na jeden sluníčkový, ale i jeden takový za celý týden stačí.
Pak můžete stát na sluncem zalitém kopci, nastavit tvář a nechat se
zahltit tím množstvím světla, není větší přísun energie. A i když nejste zrovna
ve 3000 m, můžete mít všechno jako na dlani a hltat výhledy.
To zní skoro jako idylka a
bez lidí. Vím, že většina lyží nesnáší strkanice ve frontě, jsou z toho jen
škrábance a odřeniny.
No, skoro to vypadalo, že
všichni už mají odlyžováno - volné ubytování, prázdné hospody, lyžování bez
front, sjezdovky bez lyžařů. Ale při ježdění celý den nahoru dolů se už těšíte
na úlevu na lanovce. Někdy bylo tak málo lidí, že vlekaři je zdravili Dobrý
den, usmívali se na ně a užívali si je.
Takže na závěr sezóny
lyžování naplno?
Závěr nezávěr, vlekaři mají ty
svoje technologie zasněžovací a tak, tomu já nerozumím. Ti by nejraději
udržovali sníh až do léta, ale lesní ptáci dávají už jasně najevo, že to už
mají zabalit.
Vy a novoty, to moc
dohromady nejde?
Patřím do staré školy, ale
rozhodně ne do starého železa. Vyhovuje mi lyžař se silnými svaly a hlavou
plnou nápadů. Umím vést i se ráda nechávám vést. Nikdy jsem jiným lyžím nic
nezáviděla ani těm moderním nebo speciálním. Narodila jsem se bez reflexních
barev a experimentálních inovací. To víte, že bych si někdy dala jen dlouhé
pohodové ráno bez lyžování, ale pak si řeknu Ne, co posouvání limitů? Každý den
je čas zkusit něco opravdu poprvé.
V tom máte velkou pravdu. A
určitě je spousta věcí, na které jste ze svého minulého i současného života
pyšná.
Nechci se vychloubat, police se
zaprášenými trofejemi stejně nikoho nezajímají a o to vůbec nejde. Nedělám nic
zvláštního, moc ráda čtu sníh a nechávám se překvapovat na každém metru. Prostě
mě to nepřestává bavit. Celý život jsem se snažila jet po ideální stopě, tu
jsem hledala za všech okolností.
Není Vám tedy líto, že sezóna
končí? A co byste si přála do té příští?
Vždyť máme březen a už za pár
měsíců zase třeba nasněží (směje se). Mimo sezónu je vždy čas na
sebereflexi, vůbec to neberu jako plonkové období. Jsem otevřená
jiným pohledům a chtěla bych udělat příště zase něco jinak. Některé lyže
jsou pro mě velkou inspirací. I běžky a sáňky mají někdy dobré postřehy. A
nejlepší je to těšení.
Na co přesně se těšíte?
Miluju první zacvaknutí boty do
vázání. A to, že v tom nikdy nejste sami - jedna lyže je jenom půlka, ale ve
dvou můžete stát třeba na hraně nejčernější sjezdovky.
Děkuji Vám za rozhovor.
Rádo se stalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat