Extraligové odpoledne

Působivé, když nejste zvyklí. Chvíli trvá, než si oči zvyknou na pestré prostředí haly. Chvíli trvá, než popadnete dech při placení občerstvení. Překvapivé, kdo se schovává pod přilbou a z koho lze hokejovou výstrojí vykouzlit chlapa.

Mnohem skutečněji než v televizi, i když přes síť a sloup, sledujete, komu zvoní nože bruslí, kdo v chumlu ztratil hokejku a kdo v něm ztratil i hlavu a popral se. Vidíte naživo, jakou rychlostí hráči letí s pukem po ledu i jak daleko letí vzduchem při srážce se soupeřem a jak dlouho se pak sbírají.

Jako na divadle obdivujete zaplněnou tribunu uniformních fanoušků a jejich rituály ke všem událostem hry. Jako jeden muž projevují své spravedlivé emoce a názory. Spartakiádně pracují se šálou, s hlasem i se slovníkem. A navíc mají velké bubny a nebojí se je použít.

Závěrečná statistika zápasu:

• Nafukovací hlava pardubického koně chrlící rozbruslující se hráče: 1 
• Hemžení hráčů v režii trenérů: 60 minut 
• Komerční přestávky a hokej: 1:1 
• Ledová plocha a reklamní plochy: 1:1 
• Nefalšované rvačky: 3 
• Oslavy narozenin a výročí hráčů a rozhodčích: 3 
• Lední soutěže pro děti: 1 
• Soutěžní šaškování do kamery: 4 
• Vymrzlých pozadí: 6114 
• Mexická vlna: 0 
• Uznané góly: 9 

Fanoušci tu byli jako doma a snažili se, co mohli, ale na vítězství to nestačilo. Nováčci odezírali, učili se říkat my a oni a přivlastňovat si úspěchy těch našich i se snažili sami najít cestu ven z bludiště haly. Zkrátka dělali všechno proto, aby to za to stálo. A uvědomili si, že to, co prožíváme a poznáváme poprvé, je obvykle jiná liga. Něco nezapomenutelného. Něco extra.