Hommage a Jazz

Hrál nehratelné výšky, hloubky, rytmy a styly, už dávno je měl v uších, prstech a rtech. Jezdil hustou černí notové osnovy nahoru dolů. Šokoval a lekal změnami své hudby a nešetřil sebe, trumpetu ani diváky. Stejně virtuózně a jistě hrál na klavír, předváděl svůj hravý bebop nebo tenounce a čistě vyzpívával melodie a přesto to pořád vypadalo, že se teprve rozehřívá. Bylo ale zřejmé, že se každým svým tónem opět chystá vzdát hold jazzu.

Na vážném koncertě vypadal jako jeden z těch výjimečných umělců neschopných běžného života, který k obleku zvolil raději mokasíny. Ale když ho mladý dirigent Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK po provedení Celebration Jazz Mass od Karla Růžičky proměněný v ležérně oblečeného brilantního klavíristu na začátku pravé syrové jam session s potěšením uvedl a nemohl pro Artura Sandovala, šedesátisedmiletého kubánského jazzového trumpetistu, klavíristu a skladatele, desetinásobně oceněného hudební cenou Grammy, použít menšího označení než hudební bůh, objevil se někdo, kdo si dokáže zavázat červené tkaničky svých oblíbených tenisek dokonale a navíc ho prý někdo viděl venku si odplivnout.

Takže je to člověk.