Jak to, že někdo kouří, zatímco někdo pracuje? Že někdo začíná den v práci kouřovou přestávkou? Že někdo vyjde konečně na čerstvý vzduch a zapálí si? Že rozjetý zájezdní autobus musí kvůli jejich chvilce zastavit? Že někdo by kuřáka ani nezaměstnal nebo ho nejraději vyloučil ze zdravotního pojištění? Že těžko hledáme pozitiva jednoho z mnoha lidských zlozvyků? Nekuřáci prostě kuřáky vidí a cítí, ale nepochopí je, a tak se ptám dál.
Co na té cigaretě je, když je nezastaví varování ani obrázky na krabičkách? Kolik jídla pro rodinu se dá místo jedné krabičky koupit? Proč zcivilizovali doutník uválený na stehně snědé Kubánky do úhledné cigarety a vůni tabáku překořenili vanilkou? Když se zákonem přišli o důstojné místo, s technologiemi o pravý dým, co jim kromě rituálního pohybu ruky a holé závislosti ještě zbylo? Proč nám někdo přestává být sympatický, když si zapálí cigaretu? Znají i lepší způsoby relaxace, než si zapálit? A kde se vlastně všichni ti kuřáci scházejí? Že by ve statistikách? Proč neradi kouří doma a v autě? Jak to, že jdou kouřit ven a přesto je všechno cítit vevnitř? Běží jim někdy hlavou, že tohle je ta poslední, protože si ničí zdraví, přestože to dělal před nimi už táta a děda? Co zaměstnanci vyváží rychlokouření venku za budovou ve společnosti zapáchajících kontejnerů? A co když je v mrazu v té dobrovolné samotě úzkého sídlišťového balkónu napadne něco velkého, co nemohou hned sdílet ani si zapsat, protože se choulí do bundy a klepou zimou?
Nikdy jsem nekouřil a tak to nemůžu pochopit ani odpovědět na žádnou z otázek. Jediné, co můžu udělat, je popřát jim, aby se jim nikdy někde v mrazu nezabouchly dveře a aby jim nikdy nikdo nevzal tu svobodu se rozhodnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat