Letos jsme se s přezdívkou Wellness skauti vydali plni plánů a nadšení z Ústí nad Orlicí do Králík vlakem a dál na Dolní Moravu malým autobusem plným filipínských pracovníků. Zatímco oni měli na klínech plné tašky nákupů, my expediční batohy s výbavou na přespání na Slamníku v turistickém přístřešku U Laviček.
První kroky od autobusu vedly do Hospody u Vendy, kde jsme se posilnili tak, že další aklimatizační zastávka nebyla nutná. Začalo noční stoupání po rozbahněné louce mimo bílé pruhy sjezdovek. Loučící se bílý cukr zuřivě uplácávaly rolby, se kterými jsme si během dvouhodinového výstupu hráli na schovávanou. Dvakrát jsme museli přecházet sjezdovku a kolem půlnoci jsme konečně stáli před rozhodnutím, kde a jak si ustlat. Vítr zesiloval. Když si šel LaFontén odskočit, jeho bivak už byl o kus dál. Celou noc nám poryvy hlučného větru vyvávaly teplo z kachního peří našich načechraných spacáků.
Jasná obloha plná hvězd a teploty pod nulou udělaly z cesty zpět přes sjezdovku příkré ledové kluziště, což jsme zjistili až v polovině přechodu přesně tam, kde naše vlastní stopy z noci slábly. HonzaHu chvatně přešel těch dvacet metrů na svém adrenalinu a srdce mu začalo bít až na druhé straně. Ostatní vyšli neochvějně za ním. LaFontén vrávoral už od začátku a nakonec ho led, batoh a vítr shodily na zem. Nekontrolovaně odjel do nedohlédnutelné hloubi vlnité lesní červené sjezdovky bez postranních zábran. Petr zůstal paralyzován na místě. Honza chtěl přes něj urychleně přejít a mít to za sebou, ale upadl. Nedokázal se udržet na místě a i on odjel do neznáma. Zbylých deset metrů ledové stěny šel Petr po čtyřech dvacet minut a postupně si špičkou boty pracně prokopával náznaky zamrzlých nočních stop do podoby stupaček pro nejisté úkroky. Honza se nějakým způsobem dokázal na svahu zastavit a jal se kontaktovat a zachraňovat LaFonténa, který nejspíš vjel někam do lesa, zatímco vyděšení HonzaHu s Petrem hledali bezpečnou cestu zpět dolů. Společnými silami Horské služby a záchranky se Honzovi podařilo LaFonténa najít a dostat až do nemocnice, kde prošel důkladnou kontrolou hlavy, žeber, nohou, zad a obličeje se závěrem fraktura spodiny levé orbity.
Chuť hrát si dál na polárníky byla pryč. Místo zaslouženého bazénu byl dřívější návrat domů a o to intenzivnější napojení na LaFonténa ve prospěch rychlého hojení a blednutí všech jeho suvenýrů. Až se v noci přestaneme budit strachem, věřím, že se začneme těšit na další ročník.
