neděle 7. května 2017

Ty vole, kde mám víčko?!

Nevadí

neúnavně rozdávat Ahoooj na obě strany známým, neznámým i opakovaným,
znovu se zacákat hned po převlečení do suchého,
neudělat si fotku řeky přeplněné loděmi, barvami a diváky,
zbytečně přenést loď u jezu, který byl jetelný,
ukázněně se loudat, když se na řece tvoří kolony,
nechtěně rušit ryby pro ně naštěstí jen povrchovou povrchní záležitostí,
náhodně zaslechnout cenné rady pro kritický úsek bohužel v polštině,
nevyhnutelně si nechat cuchat vlasy čímkoliv zleva zprava,
usilovně kličkovat mezi kameny dlouhých peřejí,
překvapivě se zaseknout na nečekaném kamenu uprostřed oleje,
upřímně politovat ty, kteří se udělali skoro na cílové rovince,
nahlas si postesknout, že už to končí, dokončit vodácké rituály a zatleskat organizátorovi,
vyhlásit Rok vody a přesto nepřespávat a odjet, ještě než začne ta pravá vodácká zábava,

ale pokud hned na začátku ztratíte víčko od kořalky, tak máte problém.

Žádné komentáře:

Okomentovat