Vyletěli jsme s batůžkem na čtyři dny na jediné místo, kde v hotelu na stěně měli dávno zapomenuté nástěnné elektrické zařízení na nažehlování kalhot a i hruška k snídani tam byla minimálně čtyřhvězdičková. Pomalým kocháním jsme nachodili čtyřicet kilometrů. Nečekali nic a dostali úplně všechno, včetně prohlídky střech největší evropské katedrály v jediný slunný den, stolu v plné restauraci s tradiční kuchyní jen oslovením číšníka a šťastného návratu domů den předtím, než letiště znehybnilo počasí.
Teď nám bude výlet při ranním listování šatníkem připomínat nápaditá sukně z marocké vlny s květy a kapsami, která na nás čekala úplně sama ve vyhlášené nákupní čtvrti, a přesto nestála majlant, což je slovo pocházející z německého názvu italského města Milán, jednoho z nejbohatších měst historického obchodního světa.
A vzpomínám si, jak jsem si při vybírání ubytování říkal, že tam nebude moje milovaná vana, kterou doma nemáme a kterou bychom si mohli dovolenkově po večerech po vrch napouštět a trávit tam hodiny povídáním.
Vesmír ale zápory neslyší.
