Vysloužilý přetopený rozvrzaný polský vlak, překrmené kachny na řece, vánoční mega dekorace na vylidněném náměstí, bronzoví trpaslíci bez komentáře, architektura plná kontrastů, polorozpadlé budovy, místy nevkusné i nevánoční suvenýry, vychytralí žebráci, zpomalení pouliční muzikanti, týpci bez šály, týpci bez ponožek, týpci bez domova, unavené koně v maskách sobů, kolize spěchajících řidičů...
Ale ta ranní pohoda v poloprázdných nazdobených ulicích, to příjemné teplo po nabaleném těle, to jasné slunce nabízející světlo do každé fotografie, ta modrá obloha bez mráčku, ty jemné vánoční melodie u každého stánku, tolik lásky a řemesla ve vánočních cetkách na pultech. Všechny nápoje krásně voněly a hustě kouřily, všechna jídla chutnala tak dobře, jak vypadala, všichni kolemjdoucí se usmívali a nikdo nespěchal. Všechno bylo až tak příjemné, že několikrát mezi námi spontánně zaznělo „Já začínám ty Vánoce mít rád!“ i od lidí, od kterých bych to nečekal.
pondělí 19. prosince 2016
pátek 2. prosince 2016
Malé myšce, která zabrala celý 3+kk sklep
Zdálo se vám někdy, že teď hned musíte reagovat nahlas, ale nikdy jste neměli dost odvahy? Stalo se, že vám něco blesklo hlavou v nějaké situaci a než jste se znovu nadechli, že promluvíte, už to bylo pryč? A že byste si vlastně připadali jako úplní blázni, kdyby to opravdu někdo slyšel? Takové výlevy je třeba sbírat, protože nikdy nevíte, kdy se mohou hodit. Přidáte se?
Myšičko, všechno živé se mi příčí zabíjet a pastičku na myši bych opravdu koupit nedokázal. Už několikrát jsem zahlédl tvůj stín a slyšel tvé šramocení a vím, že tu jsi a že se na mě odněkud díváš těma svýma nevinnýma očima. Kdyby tě tu viděl někdo jiný, nebo třeba naše fénečka, mohl by z toho být problém. Moment, že ty se chystáš přivést si kamarády? Anebo už je máš v bříšku a proto se tak cpeš?
Myš domácí je prostě všude doma a má se tam královsky, ale občas se někde prozradí. U nás se zabydlela v mých kopačkách, které si mnohonásobně označkovala nejen nakousáním tkaniček. Jen mám strach, že jak si ta malá myška nanosila do svého nového pelíšku všechny po sklepě rozkutálené superprémiové psí granule jehněčího s rýží, že už to žádná malá myška nebude.
Myšičko, všechno živé se mi příčí zabíjet a pastičku na myši bych opravdu koupit nedokázal. Už několikrát jsem zahlédl tvůj stín a slyšel tvé šramocení a vím, že tu jsi a že se na mě odněkud díváš těma svýma nevinnýma očima. Kdyby tě tu viděl někdo jiný, nebo třeba naše fénečka, mohl by z toho být problém. Moment, že ty se chystáš přivést si kamarády? Anebo už je máš v bříšku a proto se tak cpeš?
Myš domácí je prostě všude doma a má se tam královsky, ale občas se někde prozradí. U nás se zabydlela v mých kopačkách, které si mnohonásobně označkovala nejen nakousáním tkaniček. Jen mám strach, že jak si ta malá myška nanosila do svého nového pelíšku všechny po sklepě rozkutálené superprémiové psí granule jehněčího s rýží, že už to žádná malá myška nebude.
neděle 20. listopadu 2016
Born to be (slovníček s výkladem)
Born to be wild (nikdy nesvlékl svou džísku)
Born to fish (bývá fascinován krásami přírody)
Born to conform (pohybuje se v mezích)
Born to differ (má chuť vždycky na něco jiného)
Born to dream (nikdy nepřestává doufat)
Born to lead (jako jediný vidí za roh)
Born to run (neohlíží se zpátky)
Born to shine (září kamkoliv přijde)
Born to read (miluje čtení i mezi řádky)
Born to be born again (ví víc než ostatní)
Born to give (startuje na jakoukoliv charitu)
Born to learn (touží nasát maximum vědění)
Born to love (má obrovské zjizvené srdce)
Born to fish (bývá fascinován krásami přírody)
Born to conform (pohybuje se v mezích)
Born to differ (má chuť vždycky na něco jiného)
Born to dream (nikdy nepřestává doufat)
Born to lead (jako jediný vidí za roh)
Born to run (neohlíží se zpátky)
Born to shine (září kamkoliv přijde)
Born to read (miluje čtení i mezi řádky)
Born to be born again (ví víc než ostatní)
Born to give (startuje na jakoukoliv charitu)
Born to learn (touží nasát maximum vědění)
Born to love (má obrovské zjizvené srdce)
Born to fight (nikdy se předem ničeho nebojí)
Born to play (prožívá život s lehkostí)
Born to plan (umí žít s termíny)
Born to smile (má na obličeji nádherné vrásky)
Born to smile (má na obličeji nádherné vrásky)
Born to teach (rád předává to své)
Born to share (sám má málo a přesto se rozdává)
Born to search (hledá, hledá, hledá)
Už víte k čemu jste se narodili? Pokud ne, hledejte to. Pokud ano, užívejte si to. Ale hlavně si to nedávejte na tričko.
Born to share (sám má málo a přesto se rozdává)
Born to search (hledá, hledá, hledá)
Už víte k čemu jste se narodili? Pokud ne, hledejte to. Pokud ano, užívejte si to. Ale hlavně si to nedávejte na tričko.
pondělí 31. října 2016
Výlov
Bylo to nádherné teplé podzimní ráno se sluníčkem prohřívajícím zpocené tváře několika vzrušených chlapů se zabláceným blaženým úsměvem s mokrýma rukama tolikrát ponořenýma pro ryby všech velikostí a neustále vrávorajících s podběráky po kolena v bahně dna z pohádky vystřiženého malého kulatého soukromého rybníčku na vlastní zahradě pravé venkovské usedlosti dokonale připravené s káděmi a držťkovkou a něčím na zahřátí na jeden z vrcholů roku hrdého hospodáře plnicího si svůj sen.
Ale dalo by se to říct i jedním slovem. Zážitek.
Ale dalo by se to říct i jedním slovem. Zážitek.
neděle 30. října 2016
Učitelé na cestách
Plánují a dlouho se na to připravují, ale nakonec obují pohorky, naskáčou spolu do aut a jedou podzimní nádherou vstříc novým společným dobrodružstvím s batohy plnými svačin, pyžam a dobré nálady. A než se na túře z mlhy vyloupne dlouho očekávaný zasloužený slunečný vrchol, spoustu si toho řeknou a mnohokrát se rozepnou a zase zapnou.
Pro samé klábosení párkrát bloudí, i když mnozí mají mobil s navigací. Jako husy jdou a hledají cestu suchou nohou. Spontánně se dělí o jídlo a pití. Nestydí se funět ani nadávat při nekonečném strmém stoupání. S nadějí i obavami proberou nové nápady ministerstva školství. U cesty vyzobávají zapomenuté borůvky a brusinky. Velmi se radují i z malých sněhových plání. Na vrcholu nechávají hrdě kolovat půllitrovku Becherovky. Blbnou jak malé děti na společných fotografiích focených náhodným absolventem. Na známých místech se kochají, jako kdyby tam byli poprvé. Společně se dívají do dálky i do budoucnosti. Zaměstnají svou přítomností a přáními celou hospodu, která už nikoho ani nečekala. Do kroku si vzájemně vyprávějí, sdílejí zkušenosti, radosti i starosti. Venku si do tmy hrají a soutěží. Po večeři si objednávají další a další a další a skleničky nepočítají. Smějí se spolu, povídají, zpívají, zpívají, zpívají. Daleko od domova si vzájemně popřejí dobrou noc, spokojeně se hromadně vyspí na rozvrzaných postelích a pomalu vstávají s přáním dobrého rána a šťastné cesty zpět.
K čemu vlastně je psát o učitelích, natož o tom, že někam vyrazili a měli se spolu báječně? To jen pro případ, že by si někdo myslel, že nejsou normální.
Pro samé klábosení párkrát bloudí, i když mnozí mají mobil s navigací. Jako husy jdou a hledají cestu suchou nohou. Spontánně se dělí o jídlo a pití. Nestydí se funět ani nadávat při nekonečném strmém stoupání. S nadějí i obavami proberou nové nápady ministerstva školství. U cesty vyzobávají zapomenuté borůvky a brusinky. Velmi se radují i z malých sněhových plání. Na vrcholu nechávají hrdě kolovat půllitrovku Becherovky. Blbnou jak malé děti na společných fotografiích focených náhodným absolventem. Na známých místech se kochají, jako kdyby tam byli poprvé. Společně se dívají do dálky i do budoucnosti. Zaměstnají svou přítomností a přáními celou hospodu, která už nikoho ani nečekala. Do kroku si vzájemně vyprávějí, sdílejí zkušenosti, radosti i starosti. Venku si do tmy hrají a soutěží. Po večeři si objednávají další a další a další a skleničky nepočítají. Smějí se spolu, povídají, zpívají, zpívají, zpívají. Daleko od domova si vzájemně popřejí dobrou noc, spokojeně se hromadně vyspí na rozvrzaných postelích a pomalu vstávají s přáním dobrého rána a šťastné cesty zpět.
K čemu vlastně je psát o učitelích, natož o tom, že někam vyrazili a měli se spolu báječně? To jen pro případ, že by si někdo myslel, že nejsou normální.
čtvrtek 13. října 2016
Dusot kopyt, tlukot srdce
Koně vjíždějí na náměstí a užívají si jásotu tribun. Při Velké pardubické i koně cítí, že o něco jde. Je krásný podzimní den a podzim koně milují - půda je měkčí a lépe se jim dýchá, ale jsme teprve na začátku, stát se může cokoliv.
Říkají o nich tím svým libozvučným a pochopitelným žargonem například, že mají natrénováno, naskákáno a že jsou natěšeni, že tenhle je jezditelný a tenhle je holčičí, že každý má rád něco jiného. Vysvětlují, že koně si sami nevybrali, že na nich někdo bude jezdit a proto se k nim musíme chovat tak, aby jim nikdy nebylo nic proti srsti. A vyprávějí, že kdo uvidí živého dostihového koně v klidu nebo v běhu, kdo se mu podívá do očí, pohladí ho, postará se o něj, spojí se s ním při jízdě, ten na to nikdy nezapomene.
Ale ať už si majitelé, trenéři a jezdci nastavují své ambice jakkoliv vysoko, a sázkaři čarují s čísly kurzů dle svých zkušeností, je to kůň, zvíře v prvé řadě, kdo rozhoduje. Celé se to nakonec zamotá tak, že zatracovaný outsider doběhne v pestrém dostihu po boku těch zbylých nejlepších nebo vyhraje o pár délek nebo o nos, protože všechno je vždycky až do cíle otevřené a jezdci se jen vezou.
Koně se nikdy nedívají na statistiky věku, počtu startů, příjmů z dostihů a umístění ani na rodokmen. Běží, protože je to baví a nedívají se dozadu. Buď zaberou, nebo se položí, buď skočí s ostatními anebo ne, pokud je jiný nepřevede. Buď dnes odstartují, nebo ne, ale pokud odstartují, začíná neskutečná chvíle pro všechny smysly a všechna srdce.
Dostihový kůň je nádherné, svéhlavé a nevyzpytatelné zvíře, které může všechno a nemusí nic, dokonce ani postát, když hrají českou hymnu.
Říkají o nich tím svým libozvučným a pochopitelným žargonem například, že mají natrénováno, naskákáno a že jsou natěšeni, že tenhle je jezditelný a tenhle je holčičí, že každý má rád něco jiného. Vysvětlují, že koně si sami nevybrali, že na nich někdo bude jezdit a proto se k nim musíme chovat tak, aby jim nikdy nebylo nic proti srsti. A vyprávějí, že kdo uvidí živého dostihového koně v klidu nebo v běhu, kdo se mu podívá do očí, pohladí ho, postará se o něj, spojí se s ním při jízdě, ten na to nikdy nezapomene.
Ale ať už si majitelé, trenéři a jezdci nastavují své ambice jakkoliv vysoko, a sázkaři čarují s čísly kurzů dle svých zkušeností, je to kůň, zvíře v prvé řadě, kdo rozhoduje. Celé se to nakonec zamotá tak, že zatracovaný outsider doběhne v pestrém dostihu po boku těch zbylých nejlepších nebo vyhraje o pár délek nebo o nos, protože všechno je vždycky až do cíle otevřené a jezdci se jen vezou.
Koně se nikdy nedívají na statistiky věku, počtu startů, příjmů z dostihů a umístění ani na rodokmen. Běží, protože je to baví a nedívají se dozadu. Buď zaberou, nebo se položí, buď skočí s ostatními anebo ne, pokud je jiný nepřevede. Buď dnes odstartují, nebo ne, ale pokud odstartují, začíná neskutečná chvíle pro všechny smysly a všechna srdce.
Dostihový kůň je nádherné, svéhlavé a nevyzpytatelné zvíře, které může všechno a nemusí nic, dokonce ani postát, když hrají českou hymnu.
úterý 4. října 2016
Té nejdražší
Milá Mafie Mafi Pufy Fénečko Kačurko von Kačurik Jedytynko Jedytyová Fufinko Pufinko Fufo Fufko Fufino fufatá Dogo-Dogi-Dočko Paní Dogová Doginko Paní Dogičeliová Vyjedytyová Sharpeidogiová Mufko Pufko Fufičelo Doginko-Joginko Fufačups Fufajs Princezno Prdelko Holčičko hodná,
všechno nejlepší k Tvým dnešním třetím narozeninám!
Pusinky
všechno nejlepší k Tvým dnešním třetím narozeninám!
Pusinky
neděle 2. října 2016
Talk, talk, talk
Meetings, briefings, dealings - people love to talk. But is it the quantity or quality we would like to hear?
Strangers or friends, some people start off with a small talk but once they break the ice you can drown in their words. Do you know someone talkative? Someone who talks nineteen to the dozen? Someone who almost talks your ear off? Someone who has just covered a topic and then goes on about it again and again and again?
If you are unlucky, your superiors may be driven by the thrill of positions and power and just enjoy their talking time. Even though they go beating about the bush, talk around the point or miss it altogether, you are expected not to talk back. At least, you can talk to yourself or talk under your breath. It seems today that everyone can talk into anything - the last person in a company often talks shop all the time and knows what strategic decisions to make.
Neighbours are a very special case and they are not rare either. Some of them seldom talk straight, they know how to talk their way out of something or talk rubbish. Others help you when they talk you through your projects and never talk gossip. But they all talk until the cows come home and when you tell them you are in a hurry, it is like talking to a brick wall.
Would you agree that women are faster talkers and better listeners than men? When women talk, do they cooperate, show concern and try to establish empathy? Do they explore all aspects of a topic and listen to all comments and feelings? Do they interrupt others and ask many questions to understand the situation? And men's talking, is it more competitive and focused on practical information? Do they debate to fix things and to give advice? Do they interrupt others and try to raise their status and to establish dominance? And do they often resolve things easily without asking many questions before?
To talk or not to talk? That is the question. Talking is just one way of communication. But sometimes words are not enough and sometimes they are not even necessary. Sometimes silence talks more and sometimes listening works better.
Strangers or friends, some people start off with a small talk but once they break the ice you can drown in their words. Do you know someone talkative? Someone who talks nineteen to the dozen? Someone who almost talks your ear off? Someone who has just covered a topic and then goes on about it again and again and again?
If you are unlucky, your superiors may be driven by the thrill of positions and power and just enjoy their talking time. Even though they go beating about the bush, talk around the point or miss it altogether, you are expected not to talk back. At least, you can talk to yourself or talk under your breath. It seems today that everyone can talk into anything - the last person in a company often talks shop all the time and knows what strategic decisions to make.
Neighbours are a very special case and they are not rare either. Some of them seldom talk straight, they know how to talk their way out of something or talk rubbish. Others help you when they talk you through your projects and never talk gossip. But they all talk until the cows come home and when you tell them you are in a hurry, it is like talking to a brick wall.
Would you agree that women are faster talkers and better listeners than men? When women talk, do they cooperate, show concern and try to establish empathy? Do they explore all aspects of a topic and listen to all comments and feelings? Do they interrupt others and ask many questions to understand the situation? And men's talking, is it more competitive and focused on practical information? Do they debate to fix things and to give advice? Do they interrupt others and try to raise their status and to establish dominance? And do they often resolve things easily without asking many questions before?
To talk or not to talk? That is the question. Talking is just one way of communication. But sometimes words are not enough and sometimes they are not even necessary. Sometimes silence talks more and sometimes listening works better.
pondělí 26. září 2016
Síla hlubokého čupu
Víme toho hodně o lidském zdraví? Víme, jaké to své máme a jaké bychom ho chtěli mít. Tušíme, jaké by mělo být podle současných výsledků soupeřících světových vědeckých týmů publikujících ve všech médiích každoročně během okurkové sezóny.
Pro mnoho lidí tohle není nové, ale já například neměl donedávna ani tušení o hlubokém dřepu, který je tak důležitý a tělu tak nesmírně prospívá, jak se různě píše. Uvolněná páteř se dostane do příjemné flexe a může díky gravitaci dekompresovat, kyčle klesnou k zemi a uvolní se, kolena se dostanou do lehce nespolečenské, ale nanejvýš posilující polohy a opomíjeným kotníkům se konečně dostane dostatečného protažení. A když si někoho v tom dřepu představíte, můžete si procvičit i bránici zdravým záchvatem smíchu.
Když ve škole probíráme vynálezy, uvědomujeme si, jak to lidé dělali předtím. Jak nám asi bylo před vynálezem židle? Občas postojíme, ale pak si zase sedneme. Sedíme u všeho, poposedáváme a sedíme celý den, ale než jsme měli na čem sedět, seděli jsme ve dřepu. Dřep byl prý přirozená odpočinková i pracovní pozice a tak by to mělo být.
Dobře, že děláte různé věci, aby vám bylo líp a nic vás nebolelo. Ale možná vám také do sbírky chybí právě dřep. Dělejte ho často, budete chvíli skučet a pak si dlouho a kdykoliv lebedit. Až budete starší, oceníte to. Oceníte to už teď, pokud hned začnete. Díky dřepu budete mít možnost být pružní a reagovat na cokoliv, vstát kdykoliv si sednete, zvednout se kdykoliv upadnete a jít dál, mnohem dál.
Někdy jsou staré způsoby ty nejlepší. Jen mám strach, že když si znaven v nákupním centru čupnu, abych si vyhověl, někdo mi hodí drobné, nebo mě sebere policie, ale nejpravděpodobněji se mě budou ptát, co mi je a jestli jsem v pořádku.
Pro mnoho lidí tohle není nové, ale já například neměl donedávna ani tušení o hlubokém dřepu, který je tak důležitý a tělu tak nesmírně prospívá, jak se různě píše. Uvolněná páteř se dostane do příjemné flexe a může díky gravitaci dekompresovat, kyčle klesnou k zemi a uvolní se, kolena se dostanou do lehce nespolečenské, ale nanejvýš posilující polohy a opomíjeným kotníkům se konečně dostane dostatečného protažení. A když si někoho v tom dřepu představíte, můžete si procvičit i bránici zdravým záchvatem smíchu.
Když ve škole probíráme vynálezy, uvědomujeme si, jak to lidé dělali předtím. Jak nám asi bylo před vynálezem židle? Občas postojíme, ale pak si zase sedneme. Sedíme u všeho, poposedáváme a sedíme celý den, ale než jsme měli na čem sedět, seděli jsme ve dřepu. Dřep byl prý přirozená odpočinková i pracovní pozice a tak by to mělo být.
Dobře, že děláte různé věci, aby vám bylo líp a nic vás nebolelo. Ale možná vám také do sbírky chybí právě dřep. Dělejte ho často, budete chvíli skučet a pak si dlouho a kdykoliv lebedit. Až budete starší, oceníte to. Oceníte to už teď, pokud hned začnete. Díky dřepu budete mít možnost být pružní a reagovat na cokoliv, vstát kdykoliv si sednete, zvednout se kdykoliv upadnete a jít dál, mnohem dál.
Někdy jsou staré způsoby ty nejlepší. Jen mám strach, že když si znaven v nákupním centru čupnu, abych si vyhověl, někdo mi hodí drobné, nebo mě sebere policie, ale nejpravděpodobněji se mě budou ptát, co mi je a jestli jsem v pořádku.
sobota 17. září 2016
Caesar: Carve it in stone for me. Three copies, please.
A language is an unparalleled feature of our life. It is a pleasure to read, to write, to speak, to listen to, and to study. It's absolutely amazing how words work for or against you. To convey your message, you have to put them right.
A language is not physics. There are no laws, only rules and exceptions. Observe the rules to get your ideas across or, if bold enough, cross that line to coin new utterances and set them free to live on their own hoping to root or risking to fade away. To your surprise, you may hear an expression you thought was yours from a person with no relationship or geographical link. This is because people of a nation nurture their language just living their everyday lives. Their language simply lives and breathes to the rhythm of their news and history.
A language is both scientifically abstract and immensely popular. My students often ask if they would be understood if they made a grammar mistake. The answer is resounding yes. That is because the priority of your audience is to understand you and your thoughts. Moreover, their minds start to predict the correct structures as soon as you begin to talk or write even though you may be grammatically inaccurate. You use something they have never known before and yet you are understandable for them. This is one of the unique qualities of a language that amazes me most.
A second language cannot be learnt, I am sorry. You must acquire it subconsciously. We, the teachers, know how to lead our students, and there are endless libraries of approaches, methods and resources available, but they have to do the hard work on their own. Invest all your talents and efforts and one day you will be rewarded with a certain scaled level of language acquisition, I promise.
Depending on the number of language pairs, translators often lead a double or multiple life with the insight into two or more cultures. Foreign languages are so inconsistent with mother tongues. They are so full of syntax and vocabulary traps and false friends. If your choices work fine, lucky you. But once you flood an international railway station with visitor instruction signs with bad translations based on your mother tongue routines, you are in trouble.
A language is the legacy our forefathers left us after having so selfishly changed the very essence of their lives into an utmost comfortable language which has stayed alive and kicking for many generations rolling on through ages continuously enriching and losing its structures, vocabulary and styles. Thank you very much indeed.
Next time you speak, or employ any other language skill, remember you are actually using relics and pronouncing the words people have been using for centuries to communicate all their messages, in love and war. How does it feel?
Feel free to enjoy all there is to a language but do not carve in stone without proofreading.
A language is not physics. There are no laws, only rules and exceptions. Observe the rules to get your ideas across or, if bold enough, cross that line to coin new utterances and set them free to live on their own hoping to root or risking to fade away. To your surprise, you may hear an expression you thought was yours from a person with no relationship or geographical link. This is because people of a nation nurture their language just living their everyday lives. Their language simply lives and breathes to the rhythm of their news and history.
A language is both scientifically abstract and immensely popular. My students often ask if they would be understood if they made a grammar mistake. The answer is resounding yes. That is because the priority of your audience is to understand you and your thoughts. Moreover, their minds start to predict the correct structures as soon as you begin to talk or write even though you may be grammatically inaccurate. You use something they have never known before and yet you are understandable for them. This is one of the unique qualities of a language that amazes me most.
A second language cannot be learnt, I am sorry. You must acquire it subconsciously. We, the teachers, know how to lead our students, and there are endless libraries of approaches, methods and resources available, but they have to do the hard work on their own. Invest all your talents and efforts and one day you will be rewarded with a certain scaled level of language acquisition, I promise.
Depending on the number of language pairs, translators often lead a double or multiple life with the insight into two or more cultures. Foreign languages are so inconsistent with mother tongues. They are so full of syntax and vocabulary traps and false friends. If your choices work fine, lucky you. But once you flood an international railway station with visitor instruction signs with bad translations based on your mother tongue routines, you are in trouble.
A language is the legacy our forefathers left us after having so selfishly changed the very essence of their lives into an utmost comfortable language which has stayed alive and kicking for many generations rolling on through ages continuously enriching and losing its structures, vocabulary and styles. Thank you very much indeed.
Next time you speak, or employ any other language skill, remember you are actually using relics and pronouncing the words people have been using for centuries to communicate all their messages, in love and war. How does it feel?
Feel free to enjoy all there is to a language but do not carve in stone without proofreading.
pondělí 12. září 2016
Lipan čokoládový
Chytit přeopatrného majestátního podzimního lipana z čiré ledové řeky na tu nejmenší možnou mušku je jako když se povede váš nejlepší čokoládový dezert, protože to je opravdová třešnička muškařské sezóny. Budeme potřebovat...
- jedno nečekaně volné pozdní odpoledne, může být víkendové i všední,
- jedny prsačky, nebo aspoň broďáky,
- teplé prádlo libovolné barvy a termopodkolenky,
- jemný prut, plovoucí šňůru a návazec s nejslabším vlascem, co najdete,
- mušky prověřených vzorů těch nejmenších velikostí,
- jedno oblíbené místo, nejlépe tam, kde teče plná zdravá řeka, kde fouká mírný teplý vánek a občas padá listí ze stromů
- jednu prázdnou soustředěnou hlavu, pevnou ruku a všechnu vytrvalost a odhodlání, co máte
- špetku štěstí být ve správný čas na správném místě
Pokud tohle všechno máte, máte šanci a za tu to vždycky stojí. Stačí už jen najít ryby a rozdat si to s jejich smysly. Na velikost ani tvar úlovku ani dezertu nekoukejte, hlavně, že je zaslouženě váš a voňavý. Ten čokoládový sníst můžete, nejlépe s někým, lipana rituálně osvoboďte, prosím.
středa 31. srpna 2016
Metoda laskavého tlaku
Učitelství je jedna z nejtěžších prací vůbec. Klidně si tu větu přečtěte ještě jednou, je to prostě tak. A to není všechno – je to ta nejnádhernější práce ze všech. Má to jen jediný háček, musíte ji milovat. Ať je 1. 9., nebo 30. 6., první školní rok nebo třeba dvacátý první, prostě to tam všechno musí být. Znám pár lidí, kteří ten dar mají, a počítám k nim i sebe.
Milujeme tu každodenní pestrost, volnost a improvizaci ve všem. Jsme v tom sami, jsme středem pozornosti. Všichni čekají, co z nás vypadne a co se bude dít. Každé slovo má svou váhu, každé gesto má svůj význam, každá informace má svůj čas. Rozhodujeme se plánovitě i spontánně, dobře i špatně. Umíme mnoho úsměvů a nepoznáte, co nás trápí. Do každé hodiny jdeme naplno a rychle se dobíjíme. Odměnu nečekáme, potřebujeme jen žáky a důvěru. Úspěchy našich žáků mluví za vše. Nemíváme to jednoduché ani růžové, ale dokážeme si vždy poradit.
Jdeme na to každý po svém, ale učíme se od sebe. Vzájemně se inspirujeme, ale také se chceme odlišovat. Všechno ukazujeme, vysvětlujeme a opakujeme. Všechno vidíme, slyšíme, vnímáme, hodnotíme a vyhodnocujeme. Za všech okolností jsme pozitivní, spravedliví a trpěliví. Hlavně ale neustále laskavě tlačíme, vedeme a kontrolujeme, aniž by o tom žáci věděli. Děláme jim to hezké a chceme výsledky. Vzájemně se doplňujeme a obohacujeme. My jim to dáváme a oni to chtějí. To je ideál.
Ano, trošku jsme se to naučili na univerzitě, ale vše opravdové nás naučily až naše třídy.
Milujeme tu každodenní pestrost, volnost a improvizaci ve všem. Jsme v tom sami, jsme středem pozornosti. Všichni čekají, co z nás vypadne a co se bude dít. Každé slovo má svou váhu, každé gesto má svůj význam, každá informace má svůj čas. Rozhodujeme se plánovitě i spontánně, dobře i špatně. Umíme mnoho úsměvů a nepoznáte, co nás trápí. Do každé hodiny jdeme naplno a rychle se dobíjíme. Odměnu nečekáme, potřebujeme jen žáky a důvěru. Úspěchy našich žáků mluví za vše. Nemíváme to jednoduché ani růžové, ale dokážeme si vždy poradit.
Jdeme na to každý po svém, ale učíme se od sebe. Vzájemně se inspirujeme, ale také se chceme odlišovat. Všechno ukazujeme, vysvětlujeme a opakujeme. Všechno vidíme, slyšíme, vnímáme, hodnotíme a vyhodnocujeme. Za všech okolností jsme pozitivní, spravedliví a trpěliví. Hlavně ale neustále laskavě tlačíme, vedeme a kontrolujeme, aniž by o tom žáci věděli. Děláme jim to hezké a chceme výsledky. Vzájemně se doplňujeme a obohacujeme. My jim to dáváme a oni to chtějí. To je ideál.
Ano, trošku jsme se to naučili na univerzitě, ale vše opravdové nás naučily až naše třídy.
úterý 30. srpna 2016
Jednou skautem, navždy skautem!
Dokážete...
vyběhnout naboso na rozcvičku,
umýt si ruce říčním pískem,
uhlídat spánek ostatních,
sníst, co někdo uvařil,
najít správnou cestu,
udělat dobrý skutek,
snést ledovou vodu,
říkat pravdu do očí,
napsat dopis domů,
smeknout klobouk,
nezištně pomáhat,
nemyslet na sebe,
obdivovat ostatní,
respektovat tabu,
spravit si cokoliv,
udržet tajemství,
přijmout pomoc,
projít temný les,
vzdát se něčeho,
na nic se neptat,
nevidět chyby,
rozdělat oheň,
odeslat šifru,
uvázat uzle,
obětovat se,
držet slovo,
uvařit jídlo,
naslouchat,
podřídit se,
rozdělit se,
poradit si,
prohrát,
věřit si,
zpívat,
mlčet,
vést,
být připraven na cokoliv?
Pak jste nejspíš duší skaut, kroj ani legitimaci nepotřebujete.
vyběhnout naboso na rozcvičku,
umýt si ruce říčním pískem,
uhlídat spánek ostatních,
sníst, co někdo uvařil,
najít správnou cestu,
udělat dobrý skutek,
snést ledovou vodu,
říkat pravdu do očí,
napsat dopis domů,
smeknout klobouk,
nezištně pomáhat,
nemyslet na sebe,
obdivovat ostatní,
respektovat tabu,
spravit si cokoliv,
udržet tajemství,
přijmout pomoc,
projít temný les,
vzdát se něčeho,
na nic se neptat,
nevidět chyby,
rozdělat oheň,
odeslat šifru,
uvázat uzle,
obětovat se,
držet slovo,
uvařit jídlo,
naslouchat,
podřídit se,
rozdělit se,
poradit si,
prohrát,
věřit si,
zpívat,
mlčet,
vést,
být připraven na cokoliv?
Pak jste nejspíš duší skaut, kroj ani legitimaci nepotřebujete.
sobota 30. července 2016
Libovolnost na cestách
Na cestách si můžete užívat veškerou volnost. Vyhledat tepající pláž nebo naprosté ticho lesa. Vstávat časně a užít si to nebo nevstávat vůbec a užít si to taky. Poskládat si den jen z toho, co máte rádi, jíst když je hlad, neměřit čas na hodinkách, nakupovat kdekoliv cokoliv, být ve stínu nebo se slunit.
Na cestách nikdy nevíte, co vás překvapí. Třeba u jedné zatáčky se mohou pást koně a za další uvidíte moře, za jedním horizontem nebude nic k vidění a za druhým si na tom vybijete foťák. Možná, že uslyšíte z projíždějícího auta svoji oblíbenou písničku, možná kolem vás prosviští sen o plachetnici nebo jen pojedete s myšlenkou na další krásný výlet. Poznáte nová místa, ochutnáte místní kuchyni, s respektem se podivíte místním zvyklostem a na čas přijmete jejich svět včetně jejich postelí a polštářů.
A cizí jazyky? Absolutní volnost. Říkejte, co chcete a oni si budou taky říkat, co chtějí a celé to do sebe zapadne ani nebudete vědět jak - dovolenkové situace jsou prostě jasné.
Nezáleží na tom kdo se dívá, když řádíte ve vlnách, kolikátí jste ve frontě s ostatními turisty, jestli máte nejlepší výhled na fotku, jestli jste měli něco zdravého k jídlu nebo jestli jste zvládli dost kilometrů, jestli posloucháte cvrčky nebo cikády, racky nebo kachny. Je jedno, kolik jste viděli hradů, kolik nesete domů hub, jestli váš míček zase neskončil na greenu, jestli vám teče pot po tváři nebo neukápne ani jedna, kolik pošlete pozdravů a jestli tomu všemu někdo doma uvěří.
Na ničem nezáleží, když jste na dovolené. Je to vaše dovolená a může být tak vybarvená, jak jen chcete. Můžete použít libovolnou pastelku.
čtvrtek 7. července 2016
Jméno - křehké i silné
Je úsměvné si tyhle věci myslet nebo je dokonce psát, ale já to tak prostě mám - pokud něco lze udělat nebo něco neustále vylepšovat a v mých silách to je, udělám to. A co se týká překladatelství, platí to už od 7. 7. 1997, kdy na živnostenském úřadě vyjel z tiskárny první živnostenský list s mým jménem.
Jméno lze jednoduše zdědit. Někdo se narodí a od té doby mu rodinné jméno otevírá dveře - je tu zkušenost odkud pochází, z čeho vyšel, co dokázal, o co mu jde a kam směřuje, je to další svého jména. Tradici máme rádi, vždycky děláme jako vždycky. Ale může se i stát, že ostatní vycítí nebo osobně zakusí, že jemu to jméno nepřísluší nebo prostě nesluší.
Někdo se narodí bez jména a nemá nic, než jen to své neznámé jméno - je to nádherný příběh, kdy se spojí spící geny, vlohy, talent, rozum a cit a spousta dřiny a jméno teprve ožije a vejde ve známost. Příběhy máme rádi, vždycky nás posílí a dodají nám odvahu. Ale stačí i málo závisti, polopravd, lží a drbů a jméno je zničeno, nezůstane nit suchá, kámen na kameni, a vše začíná znovu.
Proč vlastně podnikáme a hazardujeme se svým jménem? Máme rádi lidi, dělá nám to dobře u srdce? Jde jen o rozumný zisk a peníze? Je úžasné, co se dá dělat se jménem.
A řekl jsi, že jsi Borovička?
Velice mě překvapilo, že úřednice nechtěla vidět ani vysvědčení, diplomy, certifikáty, ani reference, kterými jsem byl připraven doložit dostatečnou kvalifikaci. Volné živnosti může dělat každý s tím, že prý záleží na tom, jestli se uchytí, jestli si ho zákazníci najdou, jestli se osvědčí atd. Od té doby dělám všechno pro to, aby to, co dělám pod svým jménem dávalo smysl a stálo za to. Nikdy jsem práci nehledal, objevuje se sama a zaplavuje můj stůl a diář.
Jméno lze jednoduše zdědit. Někdo se narodí a od té doby mu rodinné jméno otevírá dveře - je tu zkušenost odkud pochází, z čeho vyšel, co dokázal, o co mu jde a kam směřuje, je to další svého jména. Tradici máme rádi, vždycky děláme jako vždycky. Ale může se i stát, že ostatní vycítí nebo osobně zakusí, že jemu to jméno nepřísluší nebo prostě nesluší.
Někdo se narodí bez jména a nemá nic, než jen to své neznámé jméno - je to nádherný příběh, kdy se spojí spící geny, vlohy, talent, rozum a cit a spousta dřiny a jméno teprve ožije a vejde ve známost. Příběhy máme rádi, vždycky nás posílí a dodají nám odvahu. Ale stačí i málo závisti, polopravd, lží a drbů a jméno je zničeno, nezůstane nit suchá, kámen na kameni, a vše začíná znovu.
Proč vlastně podnikáme a hazardujeme se svým jménem? Máme rádi lidi, dělá nám to dobře u srdce? Jde jen o rozumný zisk a peníze? Je úžasné, co se dá dělat se jménem.
A řekl jsi, že jsi Borovička?
pondělí 4. července 2016
Sen o učebně
Úplně ji vidím, je prosklená. Je to místnost s výlohou přes celou stěnu tak, aby lidé z ulice viděli na tabuli, na učitele čelem, na studenty zády. A bude moje, nebo pronajatá. Hezká představa, ale prosklená učebna? To jsou snad učitelé exhibicionisté a šašci? Jistě.
Bylo období, kdy jsem míval i několik hodin angličtiny týdně navíc po pravidelné výuce ve škole. Jak to tak bývá, každá skupina je svá a vést ji je vždy výzva. Studenti se liší věkem, motivací, úrovní jazyka, přístupem i nasazením a očekáváním. Těžko říct, jestli je lepší mít menší skupiny o dvou až šesti studentech nebo jednotlivce nebo naopak velké skupiny kolem deseti až patnácti. Mám pestré zkušenosti s mnoha typy výuky a žádné neodmítám. Tedy z časových důvodů momentálně všechny a přeposílám poptávky svým osvědčeným kolegům.
Vzpomínám si na pracovníky jedné velké společnosti, kteří byli nahnáni do dlouhodobého kurzu a bylo jim pohrozeno jeho zaplacením v případě propadnutí u závěrečného testu. Byli to ale kamarádi a táhli za jeden provaz. Byla s nimi legrace, a všechno jsme vždycky společně na konci školního roku v pohodě a beze ztrát zvládli.
Vzpomínám si i na naopak velmi nesourodou skupinu jiných zaměstnanců. Byli z různých pozic hierarchie společnosti, což jim velké přátelství nevyneslo. Bylo těžké je pro něco nadchnout, styděli se mluvit, a bylo jim nepříjemné cítit se jako žáci ve škole a chybovat před ostatními. Dřelo to a skupina se brzy rozpadla.
Velká učitelská i jazyková výzva pak pro mě byla individuální výuka postupně několika vedoucích oddělení anglicky mluvícího koncernu. Ženy nebo muži, každý přesně věděl, co chce a co nechce, na co se chce soustředit a čím nehodlá ztrácet čas. Každá hodina byla na míru. Náročné ale pestré a zajímavé, to mě hodně bavilo.
Jednu dobu jsem také organizoval večerní kurzy pro veřejnost a dodnes jasně vidím ty skupiny dospělých začátečníků a mírně pokročilých, každý svým vlastním způsobem silně motivován, kteří pravidelně zasedali do lavic celý školní rok, každý se svým cílem, svými schopnostmi a svými hranicemi.
A ještě nebyla řeč o soukromé výuce, mé nejoblíbenější, ale to je na jiné povídání...
Stále váháte jestli a jak se učit cizím jazykům? Chtěli byste patřit do nějaké skupiny nebo to zvládnout sami s dobrými zdroji? Každý vám potvrdí, že je to těžké a na dlouho, ale podle mě stačí jediné - musíte jen hodně chtít.
PS: Kniha „Pan Kaplan má stále třídu rád“ od Leo Rostena určitě stojí o dovolené za přečtení. Je to také o výuce jazyků, ale hlavně se pořádně zasmějete.
Bylo období, kdy jsem míval i několik hodin angličtiny týdně navíc po pravidelné výuce ve škole. Jak to tak bývá, každá skupina je svá a vést ji je vždy výzva. Studenti se liší věkem, motivací, úrovní jazyka, přístupem i nasazením a očekáváním. Těžko říct, jestli je lepší mít menší skupiny o dvou až šesti studentech nebo jednotlivce nebo naopak velké skupiny kolem deseti až patnácti. Mám pestré zkušenosti s mnoha typy výuky a žádné neodmítám. Tedy z časových důvodů momentálně všechny a přeposílám poptávky svým osvědčeným kolegům.
Vzpomínám si na pracovníky jedné velké společnosti, kteří byli nahnáni do dlouhodobého kurzu a bylo jim pohrozeno jeho zaplacením v případě propadnutí u závěrečného testu. Byli to ale kamarádi a táhli za jeden provaz. Byla s nimi legrace, a všechno jsme vždycky společně na konci školního roku v pohodě a beze ztrát zvládli.
Vzpomínám si i na naopak velmi nesourodou skupinu jiných zaměstnanců. Byli z různých pozic hierarchie společnosti, což jim velké přátelství nevyneslo. Bylo těžké je pro něco nadchnout, styděli se mluvit, a bylo jim nepříjemné cítit se jako žáci ve škole a chybovat před ostatními. Dřelo to a skupina se brzy rozpadla.
Velká učitelská i jazyková výzva pak pro mě byla individuální výuka postupně několika vedoucích oddělení anglicky mluvícího koncernu. Ženy nebo muži, každý přesně věděl, co chce a co nechce, na co se chce soustředit a čím nehodlá ztrácet čas. Každá hodina byla na míru. Náročné ale pestré a zajímavé, to mě hodně bavilo.
Jednu dobu jsem také organizoval večerní kurzy pro veřejnost a dodnes jasně vidím ty skupiny dospělých začátečníků a mírně pokročilých, každý svým vlastním způsobem silně motivován, kteří pravidelně zasedali do lavic celý školní rok, každý se svým cílem, svými schopnostmi a svými hranicemi.
A ještě nebyla řeč o soukromé výuce, mé nejoblíbenější, ale to je na jiné povídání...
Stále váháte jestli a jak se učit cizím jazykům? Chtěli byste patřit do nějaké skupiny nebo to zvládnout sami s dobrými zdroji? Každý vám potvrdí, že je to těžké a na dlouho, ale podle mě stačí jediné - musíte jen hodně chtít.
PS: Kniha „Pan Kaplan má stále třídu rád“ od Leo Rostena určitě stojí o dovolené za přečtení. Je to také o výuce jazyků, ale hlavně se pořádně zasmějete.
pátek 1. července 2016
Je to jen déšť, Oslíku.
Někdy prší tak, že vás polévají kbelíky vody a vy se tomu musíte smát,
někdy vás zastihne déšť na kole a voda vám krásně protéká přilbou na obličej,
někdy jdete v dešti bez deštníku ulicí a do bot už se vám žádná voda ani nevejde,
někdy sjíždíte řeku a déšť shora se krásně propojí s proudem zdola,
někdy se musíte hodně snažit, abyste se v dešti utábořili nebo rozdělali oheň,
někdy sportujete venku a je to déšť, kdo si pohrává s výsledkem hry,
někdy vám déšť změní plány a užijete si spoustu zábavy doma,
někdy prší a smyje se špína a prach a vyčistí se vzduch a všechno se zase leskne,
někdy prší tak vydatně, že cítíte, jak vaše zahrada plesá,
někdy prší tak nádherně, že nechcete, aby to skončilo.
Někdy to vypadá, že na vás padá úplně všechno,
ale když prší, nic se neděje, je to jen déšť,
a když se něco děje, zase bude líp.
někdy vás zastihne déšť na kole a voda vám krásně protéká přilbou na obličej,
někdy jdete v dešti bez deštníku ulicí a do bot už se vám žádná voda ani nevejde,
někdy sjíždíte řeku a déšť shora se krásně propojí s proudem zdola,
někdy se musíte hodně snažit, abyste se v dešti utábořili nebo rozdělali oheň,
někdy sportujete venku a je to déšť, kdo si pohrává s výsledkem hry,
někdy vám déšť změní plány a užijete si spoustu zábavy doma,
někdy prší a smyje se špína a prach a vyčistí se vzduch a všechno se zase leskne,
někdy prší tak vydatně, že cítíte, jak vaše zahrada plesá,
někdy prší tak nádherně, že nechcete, aby to skončilo.
Někdy to vypadá, že na vás padá úplně všechno,
ale když prší, nic se neděje, je to jen déšť,
a když se něco děje, zase bude líp.
neděle 19. června 2016
To pay tribute
With my greatest respect and admiration, I would like to pay tribute to my grandfather's 95-year-long life and work.
Imagine an extremely fair and active person, a keen long-term lead organiser of sports events in town and a head of sports communities, a through and through life optimist enjoying the supportive background of a loving wife, children, numerous grandchildren and countless friends for life, a respectful gardener spreading his secrets and life experience, a popular business manager at an international company, a highly gifted lifelong German translator and interpreter, a money-making machine and a careful investor, an excellent and never tired company to others, etc.
I am very proud of resembling him in many positive and negative ways and of going in his footsteps. He was a grand kind of a grandfather.
His funeral announcement quotes a poem:
When I die
nothing in the world happens
or changes
only a few hearts shake
like flowers in the night dew
RIP
Imagine an extremely fair and active person, a keen long-term lead organiser of sports events in town and a head of sports communities, a through and through life optimist enjoying the supportive background of a loving wife, children, numerous grandchildren and countless friends for life, a respectful gardener spreading his secrets and life experience, a popular business manager at an international company, a highly gifted lifelong German translator and interpreter, a money-making machine and a careful investor, an excellent and never tired company to others, etc.
I am very proud of resembling him in many positive and negative ways and of going in his footsteps. He was a grand kind of a grandfather.
His funeral announcement quotes a poem:
When I die
nothing in the world happens
or changes
only a few hearts shake
like flowers in the night dew
RIP
čtvrtek 9. června 2016
Navoněná nula
Poznáte je snadno a tím nemyslím jen silnou pachovou stopu, nevkusnou předraženou vizáž, nejmodernější zbytečné auto a naučená gesta a fráze. Jsou to rutinéři bez studu s žádným nebo přefouknutým egem. Máte-li na tohle náladu a žaludek, čtěte dál.
Moji oborově nejbližší zlatokopové jsou jazykové agentury. Zaradují se, když najdou tučného klienta a hned vedle ložisko zoufalých překladatelů na volné noze, na kterých se dá úspěšně parazitovat a kteří překládají hluboko pod tržní cenou a s nejistotou výplaty, jen aby měli z čeho žít. A může být ještě hůř, když jakoukoliv jejich práci vezmou studenti, což pak odnese chudák klient, který textu nerozumí, jen věří a platí.
Další věc, co dokáže pěkně nadzvednout jsou všudypřítomné registrace do internetových seznamů a databází, všechny ty pseudo-ankety a žebříčky čehokoliv. Přes sociální sítě dnes totiž můžete prohnat cokoliv a to je děsivé. Kdo by ale nechtěl na webu vydělat peníze? Urvat si, co jde, jakmile se naskytne příležitost, objeví se nějaká masa potenciálních klientů a nebo mezera na trhu nebo v zákoně. Ale myslíte, že potřebujeme prachy?
A co služby? Po pěti letech se nezapne myčka a vy slyšíte: "No jo, buď koupit novou řídící jednotku nebo pořídit novou myčku." Jak jinak. Jak můžou tihle lidé v noci spát? A pak se objeví Pan Opravář a všechno spraví. A proč každý, kdo umí řídit poslední VW a telefonovat může být finanční poradce? A víte, že krédem dnešních přeplacených druhořadých manažerů je, že k životu stačí umět s Excelem a trochu anglicky? Jakto, že je někdo spokojen i když nic netvoří, nevyrábí, nikoho nezaměstnává, nic neriskuje, nenese odpovědnost, jen přeprodává nebo se chlubí cizím peřím? Co je normální?
Nikomu nezávidím zaměstnání nebo pozici. Vážím si každé poctivé práce. Nemluvím o tom, kdo to má dobré nebo špatné, lehčí nebo těžší. Klíčem k úspěchu je rozpoznat své místo, své poslání. Pokud jste na špatném místě, jste na špatném místě. Mám rád velké cíle, velké úkoly, velké výzvy. Je mi jedno, že ostatní vydělávají nechutné peníze. Už v pěti letech jsem prý tvrdil, že budu učitelem. A přestože jako učitel musím mít alespoň dvě zaměstnání, každý den cítím, že to je moje místo.
Když už se něco dělá, má se to dělat pořádně. To je základ. Rodiče vám to vždycky říkali. A já bych dodal s láskou, to jsem taky někde slyšel. Nezáleží na tom, kam vás tenhle základ dostane, rozhodně ale nebudete nula.
úterý 7. června 2016
Je libo s razítkem nebo bez?
To bylo tak. V dobách, kdy ještě byla razítka dřevěná, byla velká věc na něco dostat berana. Kolegové mě nabádali, ať to zkusím, že by bylo fajn, kdyby v Ústí taky byl takový ten překladatel s razítkem. A tak jsem to zkusil a 23. října 1998 jsem byl Krajským soudem v Hradci Králové jmenován soudním tlumočníkem a překladatelem jazyka anglického.
Od té doby uplynula spousta let a natiskl jsem spoustu razítek k nejrůznějším druhům dokumentů. Vlastně jsem už překládal snad úplně všechno, co může člověka v životě papírově potkat v Čechách i v zahraničí. Říká se tomu ověřený překlad, překlad se soudním ověřením, překlad s kulatým razítkem a nebo jen soudní překlad. Není to běžný překlad. Běžné překlady si pečlivě pročítám a upravuji, dokud nejsem spokojen. Soudní překlady si navíc tisknu a kontroluji každý údaj. Co se týká tlumočení soudních jednání, vše začíná odepnutím pásku při bezpečnostní kontrole a končí hlubokým nádechem čerstvého vzduchu před budovou soudu.
Na každé vyhotovení soudního překladu dávám čtyři kulatá razítka. Dvě na dvojjazyčnou tlumočnickou doložku s povinnými údaji k registraci překladu a kontakty a dvě na přelepku po svázání trikolorním provázkem a přelepení. A na každém razítku je český lev a to je vážné. Takže pozor, co si budete příště přát.
Od té doby uplynula spousta let a natiskl jsem spoustu razítek k nejrůznějším druhům dokumentů. Vlastně jsem už překládal snad úplně všechno, co může člověka v životě papírově potkat v Čechách i v zahraničí. Říká se tomu ověřený překlad, překlad se soudním ověřením, překlad s kulatým razítkem a nebo jen soudní překlad. Není to běžný překlad. Běžné překlady si pečlivě pročítám a upravuji, dokud nejsem spokojen. Soudní překlady si navíc tisknu a kontroluji každý údaj. Co se týká tlumočení soudních jednání, vše začíná odepnutím pásku při bezpečnostní kontrole a končí hlubokým nádechem čerstvého vzduchu před budovou soudu.
Na každé vyhotovení soudního překladu dávám čtyři kulatá razítka. Dvě na dvojjazyčnou tlumočnickou doložku s povinnými údaji k registraci překladu a kontakty a dvě na přelepku po svázání trikolorním provázkem a přelepení. A na každém razítku je český lev a to je vážné. Takže pozor, co si budete příště přát.
pondělí 30. května 2016
Řeka, golf atd.
Je den jako stvořený pro jedinou činnost. Neskutečná síla vás táhne z města. Je tam úchvatná příroda, jsou tam samé překážky. Potřebujete své vybavení, potřebujete svou samotu. Pohlcuje vás tiché soustředění, pohlcuje vás vášeň. Je tohle o muškaření nebo o golfaření?
Skoro se vám klepou ruce, když si vybíráte to pravé náčiní. Přemýšlíte, co by se právě teď hodilo a co nepřišlo dlouho na řadu, rozhlížíte se kolem, vzpomínáte na zásady, pravidla i na cizí a vlastní zkušenosti. Obřadně vybalujete a očima kontrolujete stav věcí a hladíte tu nádheru, všechno se vám ve vzpomínkách vrací. Stavíte se do správného postoje, jedna noha, druhá noha, jedna ruka, druhá ruka. Ještě tohle upravit a támhleto srovnat a je to tady. Letos poprvé. Napoprvé je to nejdůležitější, na tom záleží.
Jsou v životě i jiné okamžiky, které dokážou duši člověka opakovaně vrchovatě naplnit? Tak určitě!
Skoro se vám klepou ruce, když si vybíráte to pravé náčiní. Přemýšlíte, co by se právě teď hodilo a co nepřišlo dlouho na řadu, rozhlížíte se kolem, vzpomínáte na zásady, pravidla i na cizí a vlastní zkušenosti. Obřadně vybalujete a očima kontrolujete stav věcí a hladíte tu nádheru, všechno se vám ve vzpomínkách vrací. Stavíte se do správného postoje, jedna noha, druhá noha, jedna ruka, druhá ruka. Ještě tohle upravit a támhleto srovnat a je to tady. Letos poprvé. Napoprvé je to nejdůležitější, na tom záleží.
Jsou v životě i jiné okamžiky, které dokážou duši člověka opakovaně vrchovatě naplnit? Tak určitě!
pátek 27. května 2016
Luxus a nezbytnost tlumočení
Zvažujete tlumočníka pro svá jednání? Nebo doprovodné tlumočení pro své návštěvníky? Ze zkušených profesionálů vybírejte jen ty, kteří zvládnou váš obor, ale hlavně ty, se kterými si sednete, protože vám musí být příjemné s nimi mluvit. Jen tak to může fungovat a to je pak koncert.
Tlumočení je podobně komplexní, co se týká jazykových dovedností, jako překládání. Ovšem s tím rozdílem, že všechno se děje teď a tady a tlumočník nikdy neví, co se komu honí hlavou, natož co komu vypadne z úst. Na spontánní rozhodování a intenzivní soustředění totiž není každý stavěný. Pro tlumočníka je to velmi pestrý čas - čas přemýšlet, čas mluvit, čas přemýšlet a mluvit současně, čas artikulovat, čas šeptat, čas dávat si na čas a hledat slova, čas sypat je z rukávu jakoby nic.
Obdivuji ty, kteří dokážou i s nevysokou znalostí jazyka sami účinně komunikovat a prostě nějak řeknou všechno, co je třeba. Mají kuráž a chuť mluvit a věc nakonec vyřídí bez tlumočníka. A jsou situace, kdy druhá strana vše pochopí i bez zbytečně velkého množství jazyka. Češi se často usmívají, když slyší roztomilou češtinu-nečeštinu cizinců, ale v zahraničí se s těmito reakcemi nesetkáte. Je-li třeba nebo je-li to nutné, mluvte, nemáte se čeho bát! Všichni budou hltat každou vaši větu, odezírat z vašich rtů, sledovat vaše ruce i nohy a nakonec si porozumíte.
Zákazník, který si může dovolit luxus tlumočení, může za své peníze získat hodně muziky. Ale hlavně získá čas. Čas přemýšlet a uvážlivě vést svou věc slibným směrem.
Tlumočení je podobně komplexní, co se týká jazykových dovedností, jako překládání. Ovšem s tím rozdílem, že všechno se děje teď a tady a tlumočník nikdy neví, co se komu honí hlavou, natož co komu vypadne z úst. Na spontánní rozhodování a intenzivní soustředění totiž není každý stavěný. Pro tlumočníka je to velmi pestrý čas - čas přemýšlet, čas mluvit, čas přemýšlet a mluvit současně, čas artikulovat, čas šeptat, čas dávat si na čas a hledat slova, čas sypat je z rukávu jakoby nic.
Obdivuji ty, kteří dokážou i s nevysokou znalostí jazyka sami účinně komunikovat a prostě nějak řeknou všechno, co je třeba. Mají kuráž a chuť mluvit a věc nakonec vyřídí bez tlumočníka. A jsou situace, kdy druhá strana vše pochopí i bez zbytečně velkého množství jazyka. Češi se často usmívají, když slyší roztomilou češtinu-nečeštinu cizinců, ale v zahraničí se s těmito reakcemi nesetkáte. Je-li třeba nebo je-li to nutné, mluvte, nemáte se čeho bát! Všichni budou hltat každou vaši větu, odezírat z vašich rtů, sledovat vaše ruce i nohy a nakonec si porozumíte.
Zákazník, který si může dovolit luxus tlumočení, může za své peníze získat hodně muziky. Ale hlavně získá čas. Čas přemýšlet a uvážlivě vést svou věc slibným směrem.
sobota 21. května 2016
Hero mode ON
First, switch your hero mode ON, then marvel at your unique everyday abilities:
- giving up your plans in favour of someone else
- taking a dog out when you don't want
- giving a hand when you are not expected to
- keeping a company to the old
- speaking soothing words to those in grief
- goodbyeing with an aching heart
- standing up for the right side
- grinning and bearing a situation
- keeping your head high when humbled
- speaking out when nobody dares
- holding your horses when restless
úterý 10. května 2016
Můžete mi to přeložit, prosím?
Ty moc pracuješ. Nedělá se ti z toho špatně, dá se to vůbec číst, opravdu tohle někdo chce, kdy že to musí být, oni něco změnili, a co je tohle? To si snad dělají legraci.
Překlad vyžaduje čas, aby vznikl a hlavně, aby se vyvinul, uležel a dozrál. Je potřeba ho s odstupem několikrát obrátit naruby a i ta nejmenší slova zvážit a nakonec se ujistit, že vše sedí, jak má. Překlad je vždycky výzva, je to jako hodinářská práce. Zákazník, který dokáže překladateli dopřát čas, dostane vyzrálý překlad. S něčím takovým se už dá obchodovat i udělat díra do světa.
Špatně se mi někdy dělá z předloh, které je třeba přeložit. Například pokud angličtina není dost anglická, ale spíš německá nebo třeba francouzská, nebo pokud je autor předlohy, po anglicku řečeno, poněkud jazykově slabší. Překladatel musí vždy mít výchozí znění ve finální verzi, jen tak může být přeloženo to, co autor opravdu myslel, ať už mu jeho úmysl nebo jazykové schopnosti dovolily naklást svá slova jakkoliv.
Zákazníci si nikdy nedělají legraci. Vědí, co chtějí a jdou si za tím. Je jasné, že nemají tušení, jak vypadá svět překladatele, ale tak to má být. Důvěra, oboustranná a opravdová, to je to jediné, co může zákazníka a překladatele spojit. I podle mě platí, že zákazník je ten nejvyšší. A pokud jsou jeho požadavky rozumné a lze se na nich dohodnout a dojde ke skutečnému nebo elektronickému podání ruky, pak se začnou dít věci a vznikne spolupráce.
Představte si mít jednoho dodavatele všech jazykových kombinací a mít důvěru se na něj jednoduše spolehnout - to je snad sen. Být zákazníkem, přál bych si takového dodavatele mít. Jako dodavatel několik takových zákazníků naštěstí mám a udělal bych pro ně kdykoliv cokoliv.
Překlad vyžaduje čas, aby vznikl a hlavně, aby se vyvinul, uležel a dozrál. Je potřeba ho s odstupem několikrát obrátit naruby a i ta nejmenší slova zvážit a nakonec se ujistit, že vše sedí, jak má. Překlad je vždycky výzva, je to jako hodinářská práce. Zákazník, který dokáže překladateli dopřát čas, dostane vyzrálý překlad. S něčím takovým se už dá obchodovat i udělat díra do světa.
Špatně se mi někdy dělá z předloh, které je třeba přeložit. Například pokud angličtina není dost anglická, ale spíš německá nebo třeba francouzská, nebo pokud je autor předlohy, po anglicku řečeno, poněkud jazykově slabší. Překladatel musí vždy mít výchozí znění ve finální verzi, jen tak může být přeloženo to, co autor opravdu myslel, ať už mu jeho úmysl nebo jazykové schopnosti dovolily naklást svá slova jakkoliv.
Zákazníci si nikdy nedělají legraci. Vědí, co chtějí a jdou si za tím. Je jasné, že nemají tušení, jak vypadá svět překladatele, ale tak to má být. Důvěra, oboustranná a opravdová, to je to jediné, co může zákazníka a překladatele spojit. I podle mě platí, že zákazník je ten nejvyšší. A pokud jsou jeho požadavky rozumné a lze se na nich dohodnout a dojde ke skutečnému nebo elektronickému podání ruky, pak se začnou dít věci a vznikne spolupráce.
Představte si mít jednoho dodavatele všech jazykových kombinací a mít důvěru se na něj jednoduše spolehnout - to je snad sen. Být zákazníkem, přál bych si takového dodavatele mít. Jako dodavatel několik takových zákazníků naštěstí mám a udělal bych pro ně kdykoliv cokoliv.
pátek 22. dubna 2016
Feel your 40
This is me.
Feel my pulse.
It's too tempting to speak out the life experience so far, feeling of standing on the edge, facing the inevitable need to outburst risking to become a blogger surfing on his very own pulse being unfollowed.
Feel my pulse.
It's too tempting to speak out the life experience so far, feeling of standing on the edge, facing the inevitable need to outburst risking to become a blogger surfing on his very own pulse being unfollowed.
Someone incomprehensible to anyone, seeing things in a different way, feeling the pulse at 40, gravitating to reach the solid ground, teaching the old basics, preferring the old easy ways, respecting the rebels for what they had to face.
At times, there is no spontaneity, it takes time of paralyzing headaches and heartaches and finally big balls to make a decision still never knowing how it should be, stepping on the thinnest ice ever attempted.
What gives us the impulse to feel our own pulse anytime anyway?
Whenever in doubt that nothing is a mere coincidence, just ask your own pulse.
It has always been there begging you to react.
Feel it.
Any of this rings the bell, or unveils reference to your own pulse? If so, write to me.
There are many of us around, 1975 was a good year.
Start commenting, start something, change something.
At times, there is no spontaneity, it takes time of paralyzing headaches and heartaches and finally big balls to make a decision still never knowing how it should be, stepping on the thinnest ice ever attempted.
What gives us the impulse to feel our own pulse anytime anyway?
Whenever in doubt that nothing is a mere coincidence, just ask your own pulse.
It has always been there begging you to react.
Feel it.
Any of this rings the bell, or unveils reference to your own pulse? If so, write to me.
There are many of us around, 1975 was a good year.
Start commenting, start something, change something.
A blogger is born
A grand opening? No! Just another meditating blogger-to-be carefully articulating the overflow of hurricane emotions from the very beginning? Tomorrow we'll see.
pondělí 18. dubna 2016
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)