A kdo si myslíš, že jsi? Krotitel?

Sotva jsem usnul, přišel mi krásný sen.

Tucet lvů je už na svých místech. Jsem ve společnosti jedinečných, tam, kde se o všem mluví, kde se všechno rozhoduje. Ten, který si myslí, že je občas u něčeho důležitého, je teď mimo. Všichni mě ignorují. Chápu, už ani krok. „Co tu děláš bosý a s holým životem?“ zeptala se lvice, kterou už ranní slunce pálilo do kožichu tak, že se musela přesunout do stínu. Nacházím její pohled. Žádný beránek, ale sama příroda. Očima říká: „Já jsem tu doma. Chci život a dám si ho se vším.“ Její oči mě dlouze sledují a neuhýbají. Vidím v nich všechny tvory, které jsem kdy fascinovaně pozoroval, opatrně odehnal, obdivně pohladil, samozřejmě ušetřil. Její nedotknutelnost je umocněná mlčením. Zvířata nemluví, neznají sliby, výmluvy a kompromisy. Všechno je buď ano, nebo ne. „Dej si na mě pozor. Mě nedostaneš, nechytíš, neuspíš. Neskončím bez vzpomínek za sklem v zoo.“ Odpovídám rychle něčím o vzhlížení ke všemu živému. Že jsme stejní a tím že patříme k sobě. A ona na to: „Máš svou cestu a já mám svou, ale kdo bude kdo, až se uvidíme příště?“

Slunce už je výš a já opojen, nabit a neochotně na odchodu. Naposledy se ohlížím a vidím v jejích očích něco nového. Nezapomenutelný úsměv, který říká: „Můžeš. Můžeš si mě vyfotit, namalovat nebo vystřihnout. Můžeš cokoliv, ale zkrotit ne.“

Marc Ellenbogen Writing Show

The time has come to proudly type online the name of a rare personality and a phenomenal T-teacher. Marc commuted from Germany not only to mark our work. Meeting him would make me speechless and he did teach me writing.

He showed us the university atmosphere. He led our writing courses. Everyone wanted to have his detailed feedback, error analysis and advice. He nearly made me play the trumpet in the lesson. He read my essays to the class. He wrote a reference for me that impressed the court. He could switch between English and German. He made the most friends in the shortest time. He left too early and threw a massive goodbye party in the local club.

As for writing, he explained the basics, listed the guidelines to follow, posed the questions writers should ask, and left the rest for our own creativity, organisation, and hard work.

• Is this the topic to make a storm rage through your brain?
• What and who exactly is this for?
• Can your pen be as quick as your mind?
• Can you tame your thoughts in both quantity and quality?
• Do you have time to keep drafting until the shape of it satisfies your purpose, eye and ear?

I have taken over the model and teach my students writing his enthusiastic and motivating way, and when I say what Marc used to say - You have nice talents for writing, keep up! - I can see the same astonishment in their eyes we used to have. And I add - Be careful, if you do it the right way, you risk falling in love with writing and, what is more, becoming very good at it.

Já jedu!

Hluboko v borových lesích Máchova jezera objevíte po desetiletí stále stejně vypadající i stejně vybavené chatky, ve kterých se ubytovali lidé, kteří si i letos přijeli užívat slunce, vodu a vítr. Většina z nich jako by nikdy neodjeli a ještě přivezli i svoje děti a vnoučata. Na mě tam čekala plachetnice.

Ta je nádherná. Jsem nervózní. To dám! Václav na mě pořád mluví. Můj nevěřícný výraz ho vůbec nezpomaluje. Tohle jsme ve slovníčku neměli! Sestaveno. Pojedu jen v plavkách. Vesta už je studená teď. Bojím se o ni ještě víc než Václav, hladím pro štěstí. Sklouzla jako po másle. Jak to říkal? Odstrčit od břehu. Naskočit na ni břichem. Zasunout ploutev. Držet zároveň kormidlo a otěž. Kam to jede? To se ti řekne, pojeď sem, ale jak? Kormidlem rozpohybovat loď a vyjet. Funguje to. Ta plachta je obrovská. Atletická loď. Ideální vítr. Václave, to nemyslíš vážně, nácvik čeho? Stoupnout si? Opřít se do stěžně takhle? Zvrhnout loď? Ta je ledová! Stihnu to, než se otočí plachtou dolů? Jsem tu, voda v uších, neslyším tě. Neslyším tě! Znovu? Tak jo, umím to i líp, hlavně zase nepustit otěž. Co bych dělal bez lodě? Jsem zase tu. Jako opice. Vítr sílí. Odkud? Přesednout na druhou stranu. Ráhno au po šesté. Prohodit ruce za zády. Na tuhle stranu mi to už jde! Ne, zpět, vítr se otočil. Plachtu povolit, větší břicho. Odpadnout po větru. Kormidlo, otěž, plachta, kormidlo, otěž, plachta. Já jedu? Ten zvuk od přídě, ten vítr ve tváři, ta brázda za mým Laserem. Já jedu! Tam z té lodě mě někdo zdraví? Tak jo, Ahoooj! 

Absolvoval jsem kurz plachtění na Mácháči a nakonec jsem zkušeným stál za pozdrav. Já totiž něco pochopil a navzdory všemu sám v dál plul.

School of fish

Chorvatsko není zrovna ráj pro příbřežní šnorchlaře a proto jsem ani tentokrát nic valného nečekal.

V jedné vesničce s jednou hospodou a jedním minimarketem se našel tak akorát dlouhý kus nádherné nepřelidněné oblázkové pláže, kde už od břehu bylo na každém metru vidět něco hezkého i hezky ošklivého, hladkého i ostnatého, plachého i netečného. Ale to, co jsem neviděl ještě nikdy nikde, bylo hejno - školka drobných štíhlých stříbřitých rybek s výrazným očkem a neonovým podélným proužkem lesknoucím se ve sluncem prozářeném mělkém moři. Jsou spolu, vedeni prastarými instinkty, tak dlouho, dokud se nenaučí dost, aby mohla každá plout svou vlastní cestou.

A když jsem si to hejno bezdechu prohlížel, najednou se z modré hlubiny vynořilo nečekané pokračování. Každý den jsem pak vyrážel do vln a dlouze a fascinovaně se díval na tu obrovskou stříbrnou valící se kouli života.

Chorvatský kamínek

Hledání mohlo zabrat celou dovolenou, ale bylo to hned, jako když luskne.

Je to snad místně převzácný exemplář vylovený z nedostupného místa v poslední vteřině nádechu? Ne, je obyčejný, úplně tuctový. Tolikrát už ho vylovili, obrátili v ruce a zase odhodili. Vybral jsem ho, protože je členitý a pestrý jako samo moře, protože je nejprosolenější, protože je hladký a svítí jako dlaň, co mává na pozdrav, protože ho nepřivezli na pláž z daleka Tatrou, ale byl tam odjakživa a měl tu odvahu se od skály trhnout, protože se udržel v kluzkých plavkách, protože vypadal, že si zaslouží zahřát v dlani, a protože jako jediný vitrínu už ani nečekal.

Let writing flourish!

Only if you like, these seven special summer writing assignments will turn you into a confident English writer. If not, it is definitely a challenge worth trying. Demonstrate your control of grammar structures, vocabulary, spelling and punctuation in a variety of simple tasks. Insert them all here in any length, any order, fictional or true, anonymously or nick-named. If you find time for writing, I will find time for correcting and will send you my feedback.

Assignment 1
A letter to a friend
Write a positive letter to someone close in the informal style where anything is possible. The only task is to include a question for a favour.

Assignment 2
Once upon a time ... and they lived happily ever after.
Create a happy-ending fairy tale with supernatural heroes and love that found the way. 

Assignment 3
A guide speech
Write the words someone would use to present something - a place, a thing or a person - to someone who does not know anything about them. Be a kind and patient guide and presenter. 

Assignment 4
Open choice
You are free to write anything that comes to your mind - any form, and genre, including a suitable heading.

Assignment 5
My favourite recipe
Share a recipe for your favourite dish - any meal of the day, any course, and say why it is special to you.

Assignment 6
Learning styles

What is your personal language learning style? Or in a more general sense, what are your strategies to learn anything new?

Assignment 7
Strange but true

Invent a fictional story or tell a true one to astonish readers. This is about something that did happen but seems strange, uncommon, or incomprehensible.

Hommage a Jazz

Hrál nehratelné výšky, hloubky, rytmy a styly, už dávno je měl v uších, prstech a rtech. Jezdil hustou černí notové osnovy nahoru dolů. Šokoval a lekal změnami své hudby a nešetřil sebe, trumpetu ani diváky. Stejně virtuózně a jistě hrál na klavír, předváděl svůj hravý bebop nebo tenounce a čistě vyzpívával melodie a přesto to pořád vypadalo, že se teprve rozehřívá. Bylo ale zřejmé, že se každým svým tónem opět chystá vzdát hold jazzu.

Na vážném koncertě vypadal jako jeden z těch výjimečných umělců neschopných běžného života, který k obleku zvolil raději mokasíny. Ale když ho mladý dirigent Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK po provedení Celebration Jazz Mass od Karla Růžičky proměněný v ležérně oblečeného brilantního klavíristu na začátku pravé syrové jam session s potěšením uvedl a nemohl pro Artura Sandovala, šedesátisedmiletého kubánského jazzového trumpetistu, klavíristu a skladatele, desetinásobně oceněného hudební cenou Grammy, použít menšího označení než hudební bůh, objevil se někdo, kdo si dokáže zavázat červené tkaničky svých oblíbených tenisek dokonale a navíc ho prý někdo viděl venku si odplivnout.

Takže je to člověk.

Summertime begins

Summertime, and the livin' is easy
Fish are jumpin' and the cotton is high
Oh, your daddy's rich and your mama's good-lookin'
So hush, little baby, don't you cry

One of these mornings you're gonna rise up singing
And you'll spread your wings and you'll take to the sky
But 'til that morning, there ain't nothin' can harm you
With daddy and mummy standin' by

Summertime, and the livin' is easy
Fish are jumpin' and the cotton is high
Oh, your daddy's rich and your ma is good-lookin'
So hush, little baby, don't you cry

One of these mornings you're gonna rise up singing
And you'll spread your wings and you'll take to the sky
But 'til that morning, there ain't nothin can harm you
With daddy and mummy standin' by

This is it. There's no need to add anything. Just enjoy the summer!

Letním mravencům, kteří se nečekaně vyrojili ve špatnou dobu na špatném místě a prostě to přehnali

Hele, chlapi, neblbněte, běžte si hledat nějaké pěkné místo venku, tady není bezpečno, někdo by mohl přijít k úrazu. Tohle je naše hnízdo!

Nejsem žádný myrmekolog, i když lehké mravenčení občas cítím, a dokážu pochopit, že pohlavní pud z vás zase udělal křídlatce vyletující bezhlavě z vyvýšených míst za každým feromonem, že ego jedné z nejúspěšnějších a nejagresivnějších skupin hmyzu s proměnou dokonalou vám dává pocit, že se můžete chovat jako nějaký všudypřítomný superorganismus s vyspělým systémem komunikace a spolupráce. Ale co vás přivedlo až sem, když tu není ani vlhko? Zrak tedy nic moc, když nerozeznáte dům od lesa. Čich prý výborný, ale u nás žádné feromony nenasajete a to na stropě Slunce není! A jestli mi chcete nabídnout nějakou symbiózu, tak to neberu, neklapalo by nám to. 

Ne, ne, ne, pohled do vašich složených facetovaných očí ani hra vašich článkovaných lomených paličkovitých tykadel na mě nezabírají. Poznám, co máte za lubem. Vyřiďte své blanokřídlé královně, že jestli se chcete dožít požehnaného mravenčího věku 7 až 10 let a zplodit ještě miliony potomků, tak zapomeňte na výpady na cizí území.

Co si takhle postavit klasické kupovité mraveniště v nějakém zdravém lese kypícím životem, pobíhat po svých stezkách, usilovně šplhat po kmenech stromů. Tam patříte, tam jste právem chráněnými živočichy a tam je zakázáno vás bezdůvodně rušit. Je známo 12 520 mravenčích druhů a žádný jiný nenapadlo takhle sem vtrhnout. Takže nedělejte ostatním to, co se vám samotným nelíbí a nechovejte se jako obtížný hmyz.

Když si dáte tu práci a pevně a jasně jim to vysvětlíte, určitě to pochopí. Potáhnou, odkud přišli, celé se to obejde bez obětí, a po letech se tomu společně zasmějete.

Ty vole, kde mám víčko?!

Nevadí

neúnavně rozdávat Ahoooj na obě strany známým, neznámým i opakovaným,
znovu se zacákat hned po převlečení do suchého,
neudělat si fotku řeky přeplněné loděmi, barvami a diváky,
zbytečně přenést loď u jezu, který byl jetelný,
ukázněně se loudat, když se na řece tvoří kolony,
nechtěně rušit ryby pro ně naštěstí jen povrchovou povrchní záležitostí,
náhodně zaslechnout cenné rady pro kritický úsek bohužel v polštině,
nevyhnutelně si nechat cuchat vlasy čímkoliv zleva zprava,
usilovně kličkovat mezi kameny dlouhých peřejí,
překvapivě se zaseknout na nečekaném kamenu uprostřed oleje,
upřímně politovat ty, kteří se udělali skoro na cílové rovince,
nahlas si postesknout, že už to končí, dokončit vodácké rituály a zatleskat organizátorovi,
vyhlásit Rok vody a přesto nepřespávat a odjet, ještě než začne ta pravá vodácká zábava,

ale pokud hned na začátku ztratíte víčko od kořalky, tak máte problém.